59 C 287/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 2. 11. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení 6 190 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 8. 2018 poskytla žalovanému, který nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění ani nebyl jinak pojištěn, zdravotní péči v podobě vyšetření na magnetické rezonanci, přičemž náklady na tuto péči činí žalovanou částku. Za poskytnutou péči vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] znějící na částku 6 190 Kč, splatnou dne 4. 2. 2019. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaný byl dne 22. 8. 2018 vyšetřen prostřednictvím magnetické rezonance na pracovišti žalobkyně, aniž byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn. Daňovým dokladem [číslo] splatným dne 4. 2. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno celkem 6 190 Kč za poskytnutou zdravotní péči. Upomínkou ze dne 18. 8. 2021 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě předmětné částky a byl upozorněn na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný v řízení neprokázal, že by předmětnou částku (či její část) uhradil. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle §§ 2 a 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“) upravujících rozsah, vznik a zánik zdravotního pojištění a smlouvu o péči o zdraví. Z důvodů výše uvedených, když žalovaný nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění či jinak zdravotně pojištěn a bylo mu žalobkyní poskytnuto ošetření, za nějž žalovaný neuhradil předmětnou vyfakturovanou částku, soud žalobě vyhověl a celkovou žalovanou částku žalobkyni přiznal, když současně přiznal i úroky z prodlení z žalované částky, a to v souladu s ust. § 513, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti vystavené faktury do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky - předžalobní výzva, návrh ve věci samé. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.