59 C 329/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou dne 27. 4. 2021 u [název soudu], postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní příslušnosti dne 7. 12. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí 25 000 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení a částkou 14 200 Kč označenou jakožto kapitalizovaný úrok) z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila na žalobkyni. K odůvodnění zejména uvedla, že žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti dne 29. 12. 2007. Žalovaný se zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, uhradila celkem pouze 3 200 Kč. Žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazení části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce 25 000 Kč, na souhrnném poplatku (který žalobkyně pro účely žaloby označuje jako kapitalizovaný úrok) 14 200 Kč. Žalovaný ani po výzvách dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [anonymizováno], žalovaný není státním příslušníkem ČR, avšak v ČR bydlí, pravomoc českých soudů vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 OSŘ). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listin předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: Soud vzal za prokázané, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), která později (19. 6. 2015) pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] [anonymizováno], která ji posléze (24. 8. 2018) postoupila na žalobkyni, uzavřeli 29. 12. 2007 smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy o půjčce [anonymizováno] poskytl žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 25 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal [anonymizováno] zaplatit za poskytnutou půjčku souhrnný poplatek ve výši 17 400 Kč, celkem tedy 42 400 Kč. Doba splácení byla sjednána v týdenní frekvenci po dobu 53 týdnů po 800 Kč. Dále bylo sjednáno, že splátky celkové dlužné částky zaplacené zákazníkem (žalovaným) budou použity nejprve na úhradu souhrnného poplatku a teprve po úplném uhrazení poplatku budou započítávány na půjčku. Žalovaný však uhradil pouze 3 200 Kč (smlouva o půjčce, smlouvy o postoupení pohledávek vč. oznámení, čl. 5 smluvních podmínek). Z uvedených důvodů soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě [anonymizováno] půjčil žalovanému 25 000 Kč v hotovosti dne 29. 12. 2007, přičemž se žalovaný zavázal poskytnutou půjčku včetně poplatku ve výši 17 400 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaný splatil pouze 3 200 Kč. Provident svoji pohledávku za žalovaným z předmětné půjčky postoupil [právnická osoba] [anonymizováno], která ji posléze (24. 8. 2018) postoupila na žalobkyni. Po právní stránce soud posoudil věc dle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 z. č. 89/2012 Sb. Soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Provident poskytl žalovanému hotovostní půjčku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet formou hotovostního inkasa (k rukám zástupce [anonymizováno]) v týdenních splátkách po 800 Kč. Účastníci dále sjednali souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 17 400 Kč. Žalovaný však splatil pouze 3 200 Kč. Žalovaný tedy porušila svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku tj. částku ve výši 25 000 Kč a dluží žalobkyni část nesplacené půjčky ve výši 21 800 Kč. Co se týká povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek, shledal soud smlouvu v této části (§ 41 OZ) neplatnou, a to jak pro nepřiměřenost ujednání, když žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tak i pro neurčitost. Ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co je poplatek účtován, není nikde ve smluvních ujednáních specifikován. Pouze z označení„ souhrnný poplatek“ není spotřebitel (žalovaný) schopen poznat, co za poskytnutí půjčky věřiteli platí. Takové ujednání je ujednáním neplatným, přičemž soud má posuzovat z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Zrekapitulováno řečené, soud na základě zjištěného skutkového stavu ubíraje se zmíněnými úvahami a názory dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nesplacené části poskytnuté půjčky a zákonného úroku z prodlení našel oporu v právu a zavázal žalovaného k úhradě neuhrazené části půjčky a úroku z prodlení do doby jejího zaplacení (výrok I.). Oporu v právu však nenašel nárok žalobkyně na zaplacení souhrnného poplatku; v této části soud žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 294 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 % - soud vychází z celkové požadované částky 39 200 Kč a přiznané částky 21 800 Kč, a to z toho důvodu, že žalobkyně částku, která byla v původní smlouvě o půjčce označena jako poplatek, označuje pro žalobní účely jako příslušenství a vytváří konstrukt, že se jedná o kapitalizovaný úrok). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.