59 C 38/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 4. 1. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 278,36 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnosti plynoucí ze smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo], kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], která pohledávku za žalovaným postoupila na [právnická osoba] a.s., která ji následně dne 7. 5. 2020 postoupila na žalobkyni) dne 1. 11. 2018. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že se jej žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný však porušil své povinnosti plynoucí ze smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky s tím, že předmětný dopis byl žalovanému zaslán dne 13. 1. 2020. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 26 278,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 557,79 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 517,27 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Jelikož žalovaný není státním příslušníkem České republiky, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc soudů ČR. Žalovaný se v minulosti v ČR prokazatelně zdržoval, avšak současný pobyt žalovaného není znám. Pravomoc posoudil soud dle čl. 7 Nařízení EU [číslo]; a v dané věci rozhodoval soud podle českého právního řádu, a to dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. 3. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo faktický pobyt žalovaného zjistit, ani se mu nepodařilo doručit na známou adresu v zahraničí, ustanovil soud žalovanému opatrovníkem advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (usnes. č.j. 59 C 38/2021-49, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2021). 4. Opatrovník žalovaného uvedl, že z opatrnosti žalovanou částku neuznává, neboť se mu nepodařilo s žalovaným spojit, nedisponuje tak jeho stanoviskem a není možno vyloučit, že smlouva nebyla uzavřena platně, má za to, že nebyla dostatečně zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr. Nad rámec je zřejmé, že se žalobkyně domáhá i smluvních úroků po zesplatnění pohledávky, avšak tento nárok z předložené smluvní dokumentace neplyne. Z opatrnosti navrhuje tedy zamítnutí žaloby. 5. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě předložených listin a ze sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž dospěl k následujícím zjištěním: návrhem„ smlouvy o půjče na kliknutí [číslo]“ a akceptací návrhu smlouvy bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2018 na základě návrhu smlouvy žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč s tím, že byl sjednán smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně, a to jako pevná úroková sazba a celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit, činila 37 601,16 Kč; výpisem z účtu bylo zjištěno, že předmětná částka byla žalovanému poskytnuta a že žalovaný splatil celkem částku 6 394,14 Kč, tedy žalovaný úvěr čerpal, nesplácel jej tak, jak se zavázal, přičemž konečný zůstatek ke dni 9. 1. 2020 činil - 26 278,36 Kč na jistině, - 2 557,79 Kč na úroku a – 517,27 Kč na úroku z prodlení; prohlášením okamžité splatnosti ze dne 13. 1. 2020 vč. PA bylo doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny závazky žalovaného plynoucí z předmětné smlouvy za splatné; smlouvami o postoupení pohledávek vč. oznámení o postoupení pohledávky bylo doloženo, že na žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 8. 2020; předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost podání žaloby. 7. Na základě shora uvedených listin (které hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou dne 1. 11. 2018 platně sjednali smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit vč. dohodnutých poplatků, přičemž byla sjednána úroková sazba 16,9 % ročně jakožto pevná částka a celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 37 601,16 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas; splatil pouze 6 394,14 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy o [číslo]. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby a stále dluží žalobkyni částku 26 278,36 Kč s příslušenstvím. Soud neměl důvodu pochybovat o tom, že žalovaný skutečně předmětnou smlouvu uzavřel, že to bylo jeho svobodnou vůlí, neboť žalovaný při kontraktačním procesu předložil svůj občanský průkaz, následně uhradil několik částek, a kdyby neměl povědomost o tom, že uzavírá smlouvu a že z ní plynou nějaké povinnosti, pravděpodobně by tak nečinil. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud uzavírá, že pakliže byl žalovaný klientem právní předchůdkyně žalobkyně, měl u ní zřízen běžný účet, z obratů na něm (ve výši nad 10 000 Kč) bylo zřejmé, že je v jeho možnostech splácet poskytnutý úvěr, u něhož byly nastaveny měsíční splátky 1 233 Kč, lze mít za to, že právní předchůdkyně žalobkyně důvodně očekávala, že žalovaný úvěr bude řádně splácet a neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splatit dle sjednaných podmínek. 8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. 9. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ [číslo], § 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Co se týká požadovaných úroků po splatnosti, soud shledává, že tento požadavek není po právu, neboť úrok byl sjednán jako pevný, byla smluvena pravidelná měsíční splátka a též celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit a požadavek na další platby v podobě úroku po zesplatnění by znamenaly, že žalovaný„ přeplatí“ nad rámec pěvně stanovené částky, kterou měl zaplatit. 11. S ohledem na shora uvedené soud žalobě nevyhověl v plném rozsahu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 444,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 442 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 278,36 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 440 Kč ve výši 1 562,40 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle z. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 13. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.