7 C 175/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 6. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 578 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to tak, že 27 500 Kč bylo převedeno přímo žalovanému a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele jako jeho provize. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas tak, jak bylo sjednáno, tudíž došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, neuhrazeného dluhu na splátkách ve výši 3 150 Kč, dluhu na smluvní pokutě za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, dluhu na smluvní pokutě po zesplatnění ve výši 1 230 Kč a dluhu za sjednané upomínací náklady ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastnice řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě listin předložených žalobkyní, jelikož se žalovaný nikterak nevyjádřil, ani žádné důkazy nepředložil. Soud dospěl k následujícím zjištěním: smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že dne 6. 1. 2021 žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu o standardním neúčelovém úvěru, na jejímž základě byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že byla ujednána výše měsíčních splátek 1 050 Kč, jejich počet (40), úrok (21,05 %), roční procentní sazba nákladů a úrok z prodlení (9 %, avšak žalobkyně požaduje toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně), přičemž celková cena úvěru činila 42 000 Kč; smlouva obsahuje též podmínky, v nichž jsou podrobně upraveny podmínky pro zesplatnění úvěru, smluvní pokuty (0,1 % denně z dlužné splátky úvěru/z neuhrazeného zůstatku úvěru a do doby zesplatnění úvěru 499 Kč za jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky), úroky z prodlení, náklady účelně vynaložených nákladů atd.; žalovaná potvrdila, že se seznámila s obsahem obchodních podmínek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníkem poplatků a předpisem úhrad, které se staly nedílnou součástí smlouvy; výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr s tím, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného, který je shodný s účtem uvedeným ve smlouvě; sazebníkem poplatků vtěleným do smlouvy bylo zjištěno, že předčasné splacení úvěru je bezplatné, zaslání poštovních poukázek, upomínka pro nesplácení splátek, zaslání tabulky umoření při druhé a další žádosti a za zaslání obchodních podmínek, sazebníku poplatků při druhé a další žádosti činí 100 Kč za každý jeden tento úkon; předpisem úhrad bylo doloženo, že výše každé měsíční splátky měla činit 1 050 Kč, celkem mělo být žalovaným zaplaceno 42 000 Kč; bonitou smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný zazaplatil poskytnutý úvěr řádně a včas tak, jak se zavázal smlouvou; posouzením úvěruschopnosti zákazníka, k němuž bylo připojeno množství příloh, bylo doloženo, že žalobkyně řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž z doložených příjmů neměla žalobkyně indicie, že by žalovaný nebyl schopen splácet řádně; výpovědí smlouvy – zesplatnění pro smlouvu [číslo] a výzva k úhradě dlužné částky vč. podacího lístku bylo prokázáno, že došlo k zesplatnění úvěru a že byl žalovaný před podáním žaloby prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na příslušenství a na to, že se jedná o výzvu dle § 142a o.s.ř. Uvedené listinné důkazy hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat. Na základě uváděných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný a žalobkyně mezi sebou platně sjednali smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 42 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost, když nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila, čímž se stala celá pohledávka splatnou. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho, a stále dluží částku ve výši 28 401 Kč spolu s úrokem z prodlení a úrokem, 3 150 Kč na splátkách ke dni žaloby, 1 497 Kč na smluvní pokutě za opožděné splátky a 1 230 Kč na smluvní pokutě ode dne zesplatění a 300 Kč představující sjednané náklady na upomínání. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem vyzván k úhradě dluhu. V řízení pak bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalované částky, případně že dlužnou částku zcela či zčásti uhradil. Žalovaný však zůstal nečinný. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o.z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Žalovaný nezaplatila ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostala do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ 1802, § 1970 o.z.), stejně tak sjednané smluvní pokuty. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a při aplikaci shora uvedených ustanovení na skutkový stav v řízení zjištěný, dospěl soud k právnímu závěru, že žalobou uplatněný nárok byl prokázán, žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 035,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 384 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 578 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.