9 C 238/2021-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 26. 2. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím a též uhrazení nákladů nalézacího řízení. K odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] s účinností ode dne 16. 5. 2019. Žalobkyně žalované poskytla slevu na koncové zařízení, která byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy uzavřené na 24 měsíců s tím, že v případě, že nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy, je žalovaná povinna poskytnutou podmíněnou slevu žalobkyni vrátit. Žalovaná nedostála svým závazkům vyplývajícím z účastnické smlouvy, když dlouhodobě nehradila vystavená vyúčtování služeb. Žalobkyně proto účastnickou smlouvu vypověděla, a jelikož tak nebyla naplněna podmínka podmíněné slevy, tj. dodržení sjednané doby trvání účastnické smlouvy, vyúčtovala žalobkyně žalované podmíněnou slevu v souladu s účastnickou smlouvou [číslo] ve výši 2 000 Kč vrubopisem [číslo]. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021, žalovaná však na dluh neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba, usnesení s výzvou vyjádřit se k žalobě a usnesení s výzvou, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání ze dne 23. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] doručena dle ust. § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) dne 30. 8. 2021. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nejedná se o věc vypočtenou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření se k soudem zamýšlenému rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobkyně souhlasila již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), bylo ve věci postupováno podle § 115a o. s. ř. 4. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně se žalovanou dne 16. 5. 2019 uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení typu [anonymizována dvě slova] [rok] – [anonymizováno] za celkovou cenu ve výši 3 689 Kč Smluvní strany se v této smlouvě dohodly, že žalobkyně poskytne žalované slevu ve výši 2 000 Kč, která je podmíněna dodržením sjednané doby trvání shora uvedené účastnické smlouvy (24 měsíců) a zároveň využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu (Účastnickou smlouvu [číslo] ze dne 16. 5. 2019). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlouhodobě neplnila své závazky, které jí plynuly z účastnické smlouvy, žalobkyně tuto smlouvu vypověděla (Výpovědí účastnické smlouvy ze dne 12. 10. 2020). Žalobkyně žalované následně dne 8 12. 2020 vystavila vrubopis [číslo] kterým žalované doúčtovala slevu k zařízení ve výši 2 000 Kč, se splatností dne 22. 12. 2020 (Vrubopisem [číslo]). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021 (Předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021 včetně potvrzení o podání dne 18. 2. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: 7. Dle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 8. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Žalobkyně se žalovanou dne 16. 5. 2019 uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení dle ust. § 2079 o. z., jehož celková kupní cena činila 3 689 Kč. Žalobkyně se v předmětné smlouvě zavázala žalované na toto koncové zařízení poskytnout slevu ve výši 2 000 Kč, která však byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy (24 měsíců) a též využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem ve výši základní ceníkové ceny paušálu tarifu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná splátky dle dohodnutého splátkového kalendáře řádně a včas nehradila, pročež byla smlouva předčasně ukončena, žalobkyně požadovala poskytnutou podmíněnou slevu zpět, a na částku ve výši 2 000 Kč žalované dne 8. 12. 2020 vystavila vyúčtování se splatností dne 22. 12. 2020. Jelikož žalovaná tuto částku k tomuto dni neuhradila, byly žalobkyni soudem ode dne následujícího, tj. od 23. 12. 2020 dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., přiznány úroky z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.