10 C 28/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 3. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 7 266 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná coby vlastník a provozovatel [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností do [anonymizováno] [hmotnost], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], neměla v období od 25. 9. 2020 do 14. 12. 2020 sjednáno [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], ačkoliv jí tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova]), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě 86 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období (81 dnů) částku 6 966 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 29. 6. 2021 na základě výzvy doručené žalované dne 30. 4. 2021. Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku ve výši 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná dala na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 7. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené jí fikcí do datové schránky dne 20. 6. 2022, svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2020 vlastníkem / provozovatelem [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností do [anonymizováno] [hmotnost], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] ze dne 5. 5. 2020, karta [anonymizováno], sdělení z registru [anonymizována dvě slova] ze dne 17. 6. 2022, sdělení z registru [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 9. 2022), přičemž neměla dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 25. 9. 2020 do 14. 12. 2020 (celkem po dobu 81 dnů) sjednáno [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou provozem [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 15. 4. 2021 žalovanou ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku ve výši 6 966 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu nereagovala (výzva k úhradě příspěvku do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 15. 4. 2021 + informace o sledování zásilky). Bez reakce zůstala též upomínka žalobkyně ze dne 21. 7. 2021 (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 21. 7. 2021). Na předžalobní upomínku zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně dne 18. 2. 2022 žalovaná rovněž jakkoliv nereagovala (předžalobní upomínka ze dne 18. 2. 2022 + doručenka datové zprávy). 5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv se žalovaná stala vlastníkem / provozovatelem [anonymizována dvě slova] na základě kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2020, neměla pro období od 25. 9. 2020 do 14. 12. 2020 sjednáno pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů ([anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]“), když žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka / provozovatele vozidla shora citovanou kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovanou. Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do [anonymizováno] fondu od [anonymizováno] a provozovatele [anonymizována dvě slova], je-li toto provozováno bez [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], a to ve výši zákonné denní sazby dle hmotnosti nákladního vozidla, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů, vynásobené počtem dnů, za něž nebylo [anonymizována dvě slova] hrazeno (86 Kč x 81 dnů = 6 966 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova] ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne 15. 4. 2021 dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 7. V závěru soud doplňuje, že podle § 4 odst. 2 zákona o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno] se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník [anonymizováno] v registru [anonymizována dvě slova] je vlastníkem [anonymizováno] a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru [anonymizována dvě slova] je provozovatelem vozidla. Výše citované ustanovení tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku. [příjmení] vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoliv, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci, přičemž se zápisem do registru silničních vozidel občanský zákoník nespojuje žádné soukromoprávní následky (a contrario § 1102 o. z.). Registr silničních vozidel se tak zjevně liší např. od katastru nemovitostí, s jehož zápisem občanský zákoník spojuje účinek převodu vlastnického práva k nemovité věci (§ 1105 o. z.) a ve vztahu k němuž se uplatní tzv. princip materiální publicity. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k registru silničních vozidel se tento princip neuplatňuje, není vyloučeno, aby byla vlastníkem vozidla osoba odlišná od té, která je jako vlastník evidována v registru silničních vozidel. Na tom nic nemění to, zda předchozí vlastníci splnili svou ohlašovací povinnost vůči registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 10 As 114/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 20 Co 42/2021). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9