10 C 56/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 2. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako původním věřitelem a postupitelem (dále jen„ [právnická osoba]“), a žalobkyní, jako novým věřitelem a postupníkem. Původní věřitel, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o [anonymizována dvě slova], na jejímž základě poskytla žalovanému dne 2. 8. 2019 [anonymizována dvě slova] ve výši 8 000 Kč, přičemž splatnost předmětného [anonymizováno] byla smluvena na den 1. 9. 2019. Shora citovaná smlouva o [anonymizována dvě slova] byla uzavřena distančním způsobem, za použití prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím webové stránky [webová adresa] s tím, že k [anonymizována dvě slova] měl pomocí hesla přístup pouze žalovaný. Před uzavřením smlouvy původní věřitel, společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného [anonymizována dvě slova] splácet. Předmětný spotřebitelský úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele, společnosti [právnická osoba] na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem ve formě rodného čísla žalovaného. Žalovaný na poskytnutý spotřebitelský úvěr neuhradil ničeho, přičemž na předžalobní výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne 3. 12. 2021 jakkoliv nereagoval. 2. Prostřednictvím podání ze dne 13. 7. 2022 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se jednak skutečnosti ověření totožnosti žalovaného, procesu zřízení uživatelského účtu žalovaného a procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru distančním způsobem. Dále žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se skutečnosti zkoumání úvěruschopnosti žalovaného [anonymizována dvě slova] splácet, přičemž původní věřitel, společnost [právnická osoba] před uzavřením shora citované smlouvy o [anonymizována dvě slova] mimo jiné provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného, původní věřitel, společnost [právnická osoba], nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalovaného [anonymizována dvě slova] splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 29. 7. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené mu fikcí dne 18. 8. 2022 (§ 46b písm. a/, § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o. s. ř.“ /), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě žalobkyní navržených a předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Původní věřitel, společnost [právnická osoba], coby poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřela se žalovaným, po posouzení jeho úvěruschopnosti, za použití prostředků komunikace na dálku, smlouvu o [anonymizována dvě slova], na jejímž základě poskytla žalovanému, na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], dne 2. 8. 2019 [anonymizována dvě slova] ve výši 8 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli, společnosti [právnická osoba] nejpozději do dne 1. 9. 2019, přičemž jednorázový poplatek za poskytnutí [anonymizována dvě slova] nebyl sjednán a roční procentní sazba nákladů na předmětný [anonymizována dvě slova] činila 0 % (smlouva o [anonymizována dvě slova]; formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; všeobecné obchodní podmínky; potvrzení o provedené platbě; sdělení [právnická osoba]). Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem, společností [právnická osoba] postoupena ke dni 19. 11. 2021 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován původním věřitelem, společností [právnická osoba] dopisem ze dne 3. 12. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky + podací lístek). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2021 žalovaného k úhradě dlužné částky (výzva k úhradě před podáním žaloby + podací lístek). 7. Na základě shora citovaných listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu. 8. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova], na jejímž základě původní věřitel, společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 2. 8. 2019 [anonymizována dvě slova] ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit původnímu věřiteli, společnosti [právnická osoba] do dne 1. 9. 2019 (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o. z.“ /, ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů). Původní věřitel, společnost [právnická osoba] v souladu s § 86 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru způsobem přiměřeným zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný čerpané finanční prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, neboť na svůj dluh neuhradil ničeho. Ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by své závazky vyplývající ze shora citované smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil řádně a včas. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a 1880 o. z. 9. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky či její části netvrdil. 10. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit dlužnou částku ve výši 8 000 Kč (§ 2395 a násl. o. z., ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova]). Pro stanovení výše úroků z prodlení je rozhodující den, kdy se dlužník dostal do prodlení. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 a § 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úroky z prodlení, jejichž výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Výrok II. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 13. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o [anonymizována dvě slova], kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše poskytnutého spotřebitelského úvěru, výše dlužné částky a termínu splatnosti. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem v řádově desítkách obdobných případů u zdejšího soudu, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které následně žalovaný žalobkyni nevrátil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. 14. Náklady řízení tak sestávají ze zaplaceného soudního popla