10 C 9/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24. 3. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6 865 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný coby vlastník a provozovatel [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], neměl v období od 23. 10. 2020 do 31. 1. 2021 sjednáno [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], ačkoliv mu tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě 65 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období (101 dnů) částku 6 565 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 4. 1. 2022 na základě výzvy doručené žalovanému dne 5. 11. 2021. Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku ve výši 300 Kč za poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzýván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 8. 6. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené mu fikcí dne 27. 6. 2022 na adresu pro doručování v souladu s § 46b písm. a) a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se stal na základě kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2019 vlastníkem / provozovatelem [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizována dvě slova] smlouva ze dne 2. 10. 2019, [anonymizováno] vozidla, sdělení z registru silničních vozidel ze dne 16. 6. 2022, sdělení z [anonymizována dvě slova] vozidel ze dne 19. 9. 2022), přičemž neměl dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 23. 10. 2020 do 31. 1. 2021 (celkem po dobu 101 dnů) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 21. 10. 2021 žalovaného ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku ve výši 6 565 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ten na tuto výzvu nereagoval (výzva k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 21. 10. 2021 + informace o sledování zásilky). Bez reakce zůstala též upomínka žalobkyně ze dne 27. 1. 2022 (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2022). Na předžalobní upomínku zaslanou žalovanému právní zástupkyní žalobkyně dne 23. 2. 2022 žalovaný rovněž jakkoliv nereagoval (předžalobní upomínka ze dne 23. 2. 2022 + poštovní podací arch + informace o sledování zásilky). 5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv se žalovaný stal vlastníkem / provozovatelem [anonymizována dvě slova] na základě kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2019, neměl pro období od 23. 10. 2020 do 31. 1. 2021 sjednáno pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z [anonymizována dvě slova]), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), když žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka / provozovatele vozidla shora citovanou kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na žalovaného. Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do garančního fondu od vlastníka a provozovatele motorového vozidla, je-li toto provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši zákonné denní sazby dle zdvihového objemu válců motoru, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, vynásobené počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (65 Kč x 101 dnů = 6 565 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek do [anonymizováno] fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne 21. 10. 2021 dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů. 7. V závěru soud doplňuje, že podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu [anonymizováno] se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše citované ustanovení tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku. [příjmení] vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoliv, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci, přičemž se zápisem do registru silničních vozidel občanský zákoník nespojuje žádné soukromoprávní následky (a contrario § 1102 o. z.). Registr silničních vozidel se tak zjevně liší např. od katastru nemovitostí, s jehož zápisem občanský zákoník spojuje účinek převodu vlastnického práva k nemovité věci (§ 1105 o. z.) a ve vztahu k němuž se uplatní tzv. princip materiální publicity. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k registru silničních vozidel se tento princip neuplatňuje, není vyloučeno, aby byla vlastníkem vozidla osoba odlišná od té, která je jako vlastník evidována v registru silničních vozidel. Na tom nic nemění to, zda předchozí vlastníci splnili svou ohlašovací povinnost vůči registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 10 As 114/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 20 Co 42/2021). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podl