11 C 235/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 12. 2021 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 1. 1. 2020 do dne 30. 6. 2020, vyplývajícího z provozování vozidla – [anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Poplatek ve výši 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek žalobkyně vymáhá na základě § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon“). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] ([anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), technický průkaz vozidla [anonymizováno]. V době od 1. 1. 2020 do dne 30. 6. 2020 (celkem 182 dní) neměl žalovaný k vozidlu sjednáno pojištění [anonymizováno], ačkoliv je tato povinnost založena dle § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 182 dní a žalovaný tímto svým jednáním porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslala dne 30. 10. 2020 žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Splatnost příspěvku nastala 60 dnů od doručení výzvy, žalovaný na předmětnou výzvu nereagoval a ničeho neuhradil, žalovanému tak byla dne 3. 11. 2021 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky, tj. ve lhůtě prodloužené nad rámec lhůty stanovené v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný po zaslání předžalobní upomínky neuhradil ničeho ([anonymizováno] k úhradě ze dne 29. 10. 2020, [anonymizováno] k úhradě ze dne 11. 2. 2021, předžalobní upomínka ze dne 3. 11. 2021, doklad o odeslání, sledování zásilky). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona, ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Žalovaný jakožto skutečný vlastník předmětného osobního automobilu neměl v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 (celkem 182 dní) sjednáno zákonem uložené pojištění [anonymizováno]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem [anonymizováno] vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku [anonymizována tři slova] ve výši zákonné denní sazby (35 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (182 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovená v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek [anonymizována tři slova] ani po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona řádně a včas (tj. ve lhůtě 60 dnů) nezaplatil, čímž se dostal ode dne 14. 1. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 670 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.