11 C 309/2022-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku [anonymizována tři slova] za období od 24. 6. 2020 do 13. 7. 2020 a 3 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 27. 8. 2020 do 24. 11. 2020, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět co do nároku 2, tj. co do částky 3 450 Kč s příslušenstvím (příspěvek za období od 27. 8. 2020 do 24. 11. 2020, tedy 90 dní (denní sazba ve výši 35 Kč). Nově žalobkyně požadovala pouze nárok 1, tj. částku ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení co do částky 3 450 Kč s odpovídajícím příslušenstvím podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů plyne, že žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova]), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. V době od 24. 6. 2020 do 13. 7. 2020 (celkem 20 dní) neměl žalovaný ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 19. 11. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 000 Kč, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 700 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, avšak ten na tuto výzvu, která se dostala do sféry jeho dispozice, nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 8. Ačkoliv byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, v období od 24. 6. 2020 do 13. 7. 2020 (celkem 20 dnů) neměl sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku [anonymizována tři slova] ve výši zákonné denní sazby (35 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (20 dnů), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tj. celkem 700 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek [anonymizována tři slova] žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona odeslané dne 19. 11. 2020, jež byla žalovanému doručena dne 24. 11. 2020 (§ 573 o. z.), řádně a včas (do 60 dnů) nezaplatil, čímž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dne 24. 1. 2021 a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni od jí požadovaného data, byť prodlení nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. <i>10. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).</i> 11. Žalovaný procesně zavinil částečné zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně vycházela z § 4 odst. 2 zákona, tedy z údajů uvedených v registru silničních vozidel. Zároveň v § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je stanovena povinnost do deseti dnů od převodu vozidel podat oznámení nebo žádost o zápis změny do registru silničních vozidel. Žalovaný však doložil kupní smlouvu o prodeji vozidla ze dne 25. 8. 2020 až po zahájení řízení. Nezajistil tedy, aby údaje v registru vozidel odpovídaly a ani neinformoval žalobkyni o prodeji vozidla před podáním žaloby (po doručení výzvy k úhradě ze dne 11. 2. 2021 nebo předžalobní upomínky ze dne 5. 4. 2022). Žalobkyně tedy podala žalobu důvodně, neboť v době podání žaloby nemohla kvůli chování žalovaného vědět, že žalovaný předmětný vůz prodal. Nebo jinak vyjádřeno, žalovaný mohl podání žaloby za období od 27. 8. 2020 do 24. 11. 2020 předejít. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem III. přiznal zcela úspěšné žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 4 450 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva k plnění, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby) a dále čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč (celkem tedy 400 Kč + 800 Kč + 400 Kč + 252 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.