12 C 122/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 23. 11. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 426,10 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 21. 8. 2019 rámcovou smlouvu o členství v systému [anonymizováno]. Po uzavření smlouvy žalovaný obdržel od žalobkyně čipovou kartu spolu s [příjmení] kódem, která mu umožnila po předchozí rezervaci konkrétního vozidla ve vlastnictví žalobkyně toto vozidlo prostřednictvím čipové karty odemknout, užívat a poté je uzamknout. Žalovaný provedl v systému rezervaci konkrétních vozidel ve vlastnictví žalobce (rezervace [číslo]), a tato vozidla (Škoda Karoq, [registrační značka], Škoda Karoq, [registrační značka] a Škoda Octavia, [registrační značka]) následně užíval, na základě čehož mu byla žalobkyní za tyto pronájmy vystavena faktura č. FVC [číslo] ze dne 13. 1. 2020 na částku 1 332,10 Kč, splatná byla dne 20. 1. 2020. Na tuto fakturu však nebylo žalovaným dosud uhrazeno ničeho. Žalovaný si zároveň dne 8. 1. 2020 aktivoval tzv. zvýhodněný tarif, za nějž je každý měsíc účtována částka za tarif ve výši 299 Kč měsíčně. K deaktivaci zvýhodněného tarifu došlo 22. 6. 2020. Z tohoto důvodu byly žalovanému za zvýhodněný tarif vystaveny faktury č. FVA [číslo] ze dne 8. 1. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 15. 1. 2020, dále faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 2. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 15. 2. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 3. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 3. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 4. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 4. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 5. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 5. 2020, a faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 6. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 6. 2020 Na žádnou z těchto faktur žalovaný neuhradil taktéž ničeho. V průběhu užívání vozidla Škoda Karoq, [registrační značka] dne 9. 1. 2020 spáchal žalovaný přestupek proti veřejnému pořádku (zaparkování vozidla na trávníku na veřejném prostranství), za což byla žalobkyni Úřadem městské části [obec a číslo] uložena pokuta ve výši 1 000 Kč, kterou je dle smluvních podmínek povinen uhradit žalovaný. Tuto pokutu uhradila příslušnému úřadu žalobkyně a žalovanému ji následně vyfakturovala spolu s administrativním poplatkem ve výši 300 Kč dle čl. 8) VOP vyúčtováním č. fa FVR [číslo] ze dne 2. 6. 2020 na částku 1 300 Kč, splatná byla dne 12. 6. 2020, přičemž na tuto fakturu nebylo ke dni podání žaloby žalovaným uhrazeno taktéž ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 21. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku rámcová smlouva o členství v systému [anonymizováno]. Žalovaný po registraci do systému žalobkyně obdržel čipovou kartu, která je nepřenosná a umožňuje po předchozí rezervaci přes svůj uživatelský účet pronájem konkrétního zarezervovaného vozidla. Užívání automobilu je sjednáno jako úplatné, cena je upravena v ceníku a všeobecných podmínkách žalobkyně. Součástí smlouvy byly též všeobecného podmínky systému [anonymizováno] a ceník žalobkyně (rámcovou smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem). Žalovaný provedl v průběhu ledna 2020 v systému rezervaci [číslo] vozidla zn. Škoda Karoq, [registrační značka], Škoda Karoq, [registrační značka] a Škoda Octavia, [registrační značka], ve vlastnictví žalobkyně následně užíval, na základě čehož mu byla žalobkyní za tyto pronájmy vystavena faktura č. FVC [číslo] ze dne 13. 1. 2020 na částku 1 332,10 Kč, splatná byla dne 20. 1. 2020 (rezervacemi, vyúčtováním). Žalovaný si zároveň dne 8. 1. 2020 aktivoval tzv. zvýhodněný tarif, za nějž je každý měsíc účtována částka za tarif ve výši 299 Kč měsíčně. Z tohoto důvodu byly žalovanému za zvýhodněný tarif vystaveny faktury č. FVA [číslo] ze dne 8. 1. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 15. 1. 2020, dále faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 2. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 15. 2. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 3. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 3. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 4. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 4. 2020, faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 5. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 5. 2020, a faktura č. FVA [číslo] ze dne 8. 6. 2020 na částku 299 Kč, splatná byla dne 8. 6. 2020 (aktivací a deaktivací zvýhodněného tarifu, vyúčtováními). V průběhu užívání vozidla Škoda Karoq, [registrační značka], spáchal dne 9. 1. 2020 žalovaný přestupek proti veřejnému pořádku (zaparkování vozidla na trávníku na veřejném prostranství), za což byla žalobkyni Úřadem městské části [obec a číslo] uložena pokuta ve výši 1 000 Kč, kterou je dle smluvních podmínek povinen uhradit žalovaný. Tuto pokutu uhradila příslušnému úřadu žalobkyně a žalovanému ji následně vyfakturovala spolu s administrativním poplatkem ve výši 300 Kč dle čl. 8) VOP vyúčtováním č. fa FVR [číslo] ze dne 2. 6. 2020 na částku 1 300 Kč, splatná byla dne 12. 6. 2020 (pokutou správního orgánu, výpisem o hradě pokuty). Žalovaný však žalobkyni neuhradil nájemné za pronájmy vozidla, platby za zvýhodněný tarif, ani pokutu, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou, dodejkou). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně s žalovaným uzavřela rámcovou smlouvou o členství v systému [anonymizováno], na základě které žalobkyně umožnila žalovanému pronájem automobilů ve vlastnictví žalobkyně, a žalovaný se v souladu s ust. § 2201 o.z. zavázal hradit žalobkyni za každý pronajatý automobil nájemné. Žalovaný si automobily od žalobkyně opakovaně pronajímal, vystavená vyúčtování však žalobkyni nehradil, a to ani přes výzvy žalobkyně. Žalovaný dlužné nájemné za pronájem vozidla včetně poplatku za zvýhodněný tarif a úhrady pokuty za spáchaný přestupek řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného nájemného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 426,10 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 10