12 C 229/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 11. 3. 2022 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost jí zaplatit 6 062 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná je vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [VIN kód] (nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. V době od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 (celkem 67 dní) nebyla k vozidlu uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 23. 9. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 60 dnů, avšak ta na tuto výzvu nereagovala a ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované příspěvek za nepojištěné období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 (tj. za 67 dní) v částce 5 762 Kč. 5. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 6. Ačkoliv byla žalovaná vlastníkem a provozovatelem předmětného nákladního automobilu, v období od 25. 9. 2020 do 30. 11. 2020 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby (86 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (67 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostala do sféry její dispozice dne 8. 10. 2021, řádně a včas nezaplatila, čímž se dostala dne 8. 12. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Úrok z prodlení žalobkyně požaduje od 8. 12. 2021 a jejím návrhem je soud vázán. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 062 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.