12 C 294/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou Okresnímu soudu v Benešově dne 29. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 106 398,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 12. 11. 2015 poskytl právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], žalovanému peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 674 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,70 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 13 630 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 30 688 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit ve 100 týdenních splátkách po 1 100 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 10. 2017. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 3 593,84 Kč. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 11. 2017, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni podání žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho, žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 106 398,16 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 52 938,61 Kč, dlužného poplatku ve výši 53 459,55 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 042,89 Kč (úrok ve výši 19,7 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 52 938,61 Kč ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky – 12. 10. 2017 - do data postoupení - 16. 11. 2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 260,10 Kč (zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 52 938,61 Kč od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky - 16. 3. 2016 - do data postoupení 16. 11. 2017), úroků ve výši 19,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 938,61 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 52 938,16 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 20. 8. 2021, doplněným dne 22. 9. 2021, tak, že ze strany žalobkyně se jedná o„ lichoidní“ chování, když za zapůjčenou jistinu ve výši 54 000 Kč žalobkyně požaduje zaplatit částku téměř 110 000 Kč, což je více než 100% úrok. Podle žalovaného smlouva odporuje dobrým mravům, neboť se jedná o několikanásobné úročení. <b>3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů při jednání dne 18.10.2022.</b> 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12.11.2015 vzal soud za prokázané, že dne 12.11.2015 došlo mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 55992 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vč. příloh soud zjistil, že pohledávky za žalovaným vyplývající z výše uvedených smluv o zápůjčce včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017 žalobkyni jako novému věřiteli. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2017 vč. podacího lístku soud ověřil, že postoupení pohledávky v celkové výši 126 679 Kč z právního předchůdce na žalobkyni bylo žalovanému písemně oznámeno. 7. Z uznání dluhu s vyjádřením žalovaného ze dne 21.7.2016 soud zjistil, že žalovaný výslovně uznal svým popisem dluh co do důvodu i výše na základě smlouvy [číslo] v celkové dlužné částce 128 279 Kč a uvedl, že dluh je připraven hradit v měsíčních splátkách. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 17.5.2019 vč. podacího lístku se podává, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky 168 353,01 Kč do dne 24.5.2019. 9. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 10. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že dne 12. 11. 2015 došlo mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit společně s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 674 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,70 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 13 630 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 30 688 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit ve 100 týdenních splátkách po 1 100 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 10. 2017. 11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“). Podle ust. § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 499 obchodního zákoníku za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 503 odst. 1 obchodního zákoníku je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají. Podle odst. 2 téhož ustanovení, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatny i úroky z této splátky. Dle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli dle