12 C 303/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 22. 6. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 023 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 11. 2016 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik s počátkem pojištění dne 11. 11. 2016. Žalovaná neuhradila žalobkyni sjednané pojistné za období od 11. 11. 2018 do 19. 8. 2019 řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Vedle dlužného pojistného ve výši 5 023 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 12. 11. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná ani likvidátorka žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], LL. M., jmenovaná likvidátorkou žalované rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020, vydaným pod č. j. [číslo jednací], se k žalobě nevyjádřily, ačkoliv jim byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 12. 11. 2021, resp. 21. 11. 2021. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřeli dne 10. 11. 2016 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik, s počátkem pojištění ode dne 11. 11. 2016 Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s pojistným ve výši 6 525 Kč, splatným ročně ke dni 11. 11. každého roku (pojistnou smlouvou, všeobecnými pojistnými podmínkami). V důsledku nezaplacení pojistného, splatného dne 11. 11. 2018, však pojištění ke dni 19. 8. 2019 zaniklo. Žalobkyně vyčíslila pojistné za období od 11. 11. 2018 do 19. 8. 2019 částkou 5 023 Kč, žalovaná však na předmětnou částku ničeho neuhradila ani přes výzvu (upomínkou pro neplacení pojistného ze dne 11. 7. 2019 s dodejkou, specifikací pohledávky ze dne 16. 6. 2021, výzvou k zaplacení ze dne 10. 5. 2021 s obálkou). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná ani likvidátorka žalované žádné důkazy soudu nepředložily. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila, a za období od 11. 11. 2018 do 19. 8. 2019 neuhradila žalobkyni ničeho, přestože žalobkyní byla plně kryta rizika z pojištění, porušila tak svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.