12 C 326/2021-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2020, domáhala na žalovaných zaplacení částky ve výši 1 683,96 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná 1) si na v souladu s Rámcovou kupní smlouvou ze dne 24. 7. 2020 u žalobkyně objednala zboží v hodnotě 1 683,96 Kč vč. DPH, přičemž kupní cena byla sjednána mezi žalobkyní a žalovanou 1) již při objednání a vycházela z ceníku žalobkyně. Žalobkyně žalované) 1 zboží dodala dne 11. 6. 2021 a vyfakturovala je vyúčtováním [číslo] ze dne 18. 6. 2021, splatným dne 2. 7. 2021. Žalovaný 2) se v č.l. 8 rámcové smlouvy jako ručitel zavázal, že zaplatí závazek žalované 1), jestliže žalovaná 1) tak neučiní sama. Žalovaní však do dne podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradili, ačkoliv byli k úhradě opakovaně vyzýváni, naposledy dopisem ze dne 13. 9. 2021. Jako příslušenství pohledávky žalobkyně po žalovaných požadovala smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky dle čl. 8 1. rámcové kupní smlouvy a dále náklady na uplatnění nároku ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaná 1) se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 4. 3. 2022. 3. Žalovaný 2) se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalovanému tak bylo řádně doručeno dne 4. 3. 2022. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena Rámcová kupní smlouva č. [spisová značka] ze dne 24. 7. 2020, kdy pro případ neplnění závazku žalovanou 1) se za ni zaručil žalovaný 2), jakožto její jednatel (rámcovou kupní smlouvou). Žalobkyně dodala žalované 1) zboží a služby, které si žalovaná 1) objednala (dodacím listem [číslo]) a na základě dodání vyúčtovala žalobkyně žalované 1) kupní cenu dodaného zboží v celkové výši 1 683,96 Kč (fakturou [číslo]). Žalovaná 1) ani následně žalovaný 2) neuhradili žalobkyni ničeho, přestože žalobkyně je vyzvala upomínkou k zaplacení uvedené částky (upomínkou ze dne 13. 9. 2021). 6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaní žádné důkazy soudu nepředložili. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalobkyně a žalovaná 1) uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), dle něhož se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Žalovaný 2) přistoupil k dluhu dle § 1892 o.z., dle něhož kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Žalovaná 1) jako kupující ani žalovaný 2) jakožto ručitel žalované 1) nezaplatili kupní cenu zboží, dodaného žalobkyní, čímž porušili svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaní nezaplatili žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitli se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč představující paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky soud žalobkyni přiznal dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se v daném případě jednalo o závazek mezi podnikateli. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 11. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 683,96 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 13. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 14. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.