12 C 362/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 16. 6. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 075 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byla žalovaná povinna žalobkyni platit dle pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne 4. 6. 2020 a s ročním pojistným ve výši 12 810 Kč, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná neuhradila pojistné za období od 4. 6. 2020 do 11. 9. 2020, kdy pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného. Vedle dlužného pojistného ve výši 3 475 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení nákladů spojeným s upomínáním ve výši 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky v celkové výši 257 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 13. 12. 2021. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne 4. 6. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla„ COMBI PLUS IV“, s počátkem pojištění ode dne 4. 6. 2020 Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s ročním pojistným ve výši 12 810 Kč (pojistnou smlouvou). Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, když neuhradila pojistné za období od 4. 6. 2020 do 11. 9. 2020 a v důsledku nezaplacení pojistného tak pojištění ke dni 11. 9. 2020 zaniklo (přehledem inkasní bilance ze dne 11. 5. 2021, upozorněním na neuhrazené pojistné ze dne 22. 6. 2020 a 7. 7. 2020, oznámením o zániku pojištění ze dne 22. 9. 2020, pokusem o smír ze dne 19. 10. 2020, výzvou k zaplacení ze dne 10. 12. 2020 s doručenkou datové zprávy). Dlužné pojistné činí celkem částku 3 475 Kč. Zástupcem žalobkyně byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná rovněž nereagovala (předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2021, doručenkou datové zprávy). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila a pojistné nehradila, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 11. 9. 2020. Žalovaná nezaplatila pojistné za období, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušila svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 075 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení.