12 C 376/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou zdejšímu soudu dne 13. 7. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 889 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 23. 3. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalované poskytla v nebytovém prostoru sídlo pro účely jejího zápisu do obchodního rejstříku na adrese [adresa], a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni odměnu ve výši 199 Kč měsíčně. Žalovaná však porušila svoje povinnosti, když neuhradila žalobkyní vystavenou fakturu [číslo] ze dne 15. 3. 2021, znějící na částku 2 889 Kč a splatnou dne 22. 3. 2021. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení z dlužné částky a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému základních registrů ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne 14. 12. 2020 s žalobkyní na základě webové registrace příkazní smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout obchodní sídlo na adrese [adresa], a to pro účely zápisu do obchodního rejstříku. Žalovaná se zavázala hradit za tyto služby částku ve výši 199 Kč měsíčně, splatnou vždy jednou ročně ve výši 2 889 Kč. Žalobkyně svou povinnost splnila (původní objednávkou, obchodními podmínkami, souhlasem vlastníka nemovitosti s umístěním sídla/místa podnikání, původní fakturou, fakturou [číslo] potvrzením o uhrazení původní faktury). Žalovaná svou povinnost nesplnila, neboť neuhradila platby za poskytnuté služby ve výši 2 889 Kč, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku (předžalobní upomínkou ze dne 25. 6. 2021, dodejkou). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva příkazního typu dle ust. § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle této smlouvy a s odkazem na obchodní podmínky žalobkyně umístila na adrese [adresa], [obec], pro účely zápisu do obchodního rejstříku sídlo žalované. Žalovaná tuto službu pro zmiňovaný účel využila, a k její úhradě jí byla vystavena výše uvedená faktura. Celkový dluh žalované činí částku 2 889 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila cenu poskytnuté služby vyúčtovanou výše uvedenou fakturou, ocitla se v prodlení, a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné částky také úroky z prodlení dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího splatnosti výše uvedených faktur, kdy o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Žalobkyni byl soudem přiznán nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 531/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 889 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 13. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř., kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství) nepřevyšující částku 10 000 Kč (tzv. bagatelní spor).