12 C 380/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 14. 9. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřely dne 9. 11. 2017 rezervační smlouvu ve vztahu k rozestavěné bytové jednotce 9A v rámci projektu [anonymizováno] [obec], která byla prodloužena dodatkem [číslo] ze dne 31. 1. 2018. Součástí rezervační smlouvy bylo dohodnuté znění smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Žalovaná však opakovaně porušila rezervační smlouvu, když především opakovaně odmítla uzavřít se žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí kupní ve znění, které bylo přílohou rezervační smlouvy. Tím žalovaná porušila zejména článek IV. odst. 1 a 2 rezervační smlouvy, a jelikož zároveň předmětnou bytovou jednotku v rezervační lhůtě nabízela a inzerovala, porušila rovněž čl. II odst. 2 rezervační smlouvy. S ohledem na uvedená opakovaná porušení rezervační smlouvy ze strany žalované žalobkyně v souladu s čl. V odst. 6 rezervační smlouvy od rezervační smlouvy odstoupila dopisem ze dne 16. 10. 2018. Porušením rezervační smlouvy a následným odstoupením žalobkyně od rezervační smlouvy z důvodů opakovaných porušení na straně žalované došlo ke způsobení škody na straně žalobkyně ve výši marně vynaložených nákladů na služby architekta částkou 120 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k náhradě škody dopisem žalobkyně ze dne 5. 3. 2019, jehož přílohou byly faktury za služby architekta a nabídka služeb architekta akceptovaná žalobkyní. Žalovaná z dlužné částky, k jejíž úhradě byla vyzvána, do dne podání žaloby neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 27. 1. 2022. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 9. 11. 2017 uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba], [IČO], rezervační smlouvu, která byla prodloužena dodatkem [číslo] ze dne 31. 1. 2018, a jejímž předmětem byla rezervace rozestavěné bytové jednotky č. 9A v rámci projektu [anonymizováno] [obec], přičemž součástí rezervační smlouvy bylo dohodnuté znění smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Podpisem smlouvy se účastníci zavázali vykonávat činnosti, na jejichž základě vznikne žalobkyni, jakožto zájemkyni, možnost uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní s žalovanou, jakožto převodcem, za podmínek stanovených ve smlouvě. Doba rezervace byla mezi stranami sjednána v čl. III smlouvy do 31. 1. 2018, kdy dodatkem [číslo] došlo k prodloužení doby do 31. 12. 2018 (rezervační smlouvou ze dne 9. 11. 2017, dodatkem [číslo]). Žalovaná však opakovaně porušila rezervační smlouvu, když především opakovaně odmítla uzavřít se žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí kupní ve znění, které bylo přílohou rezervační smlouvy. Tím žalovaná porušila zejména článek IV. odst. 1 a 2 rezervační smlouvy, a jelikož zároveň předmětnou bytovou jednotku v rezervační lhůtě nabízela a inzerovala, porušila rovněž čl. II odst. 2 rezervační smlouvy. S ohledem na uvedená opakovaná porušení rezervační smlouvy ze strany žalované proto žalobkyně v souladu s čl. V odst. 6 rezervační smlouvy od rezervační smlouvy odstoupila (emailovou korespondencí, inzerátem na webových stránkách [webová adresa], odstoupením od smlouvy ze dne 16. 10. 2018, podacím lístkem). Porušením rezervační smlouvy a následným odstoupením žalobkyně od rezervační smlouvy z důvodů opakovaných porušení na straně žalované došlo ke způsobení škody na straně žalobkyně ve výši marně vynaložených nákladů na služby architekta částkou 120 000 Kč (nabídkou na vypracování kompletního návrhu interiéru novostavby rodinného domu ze dne 7. 11. 2017, fakturami, potvrzeními o provedených platbách). Žalovaná byla vyzvána k náhradě škody dopisem žalobkyně ze dne 5. 3. 2019, jehož přílohou byly faktury za služby architekta a nabídka služeb architekta akceptovaná žalobkyní (výzvou k náhradě škody ze dne 5. 3. 2019, podacím lístkem, emailovou korespondencí ze dne 5. 3. 2019). Žalovaná z dlužné částky, k jejíž úhradě byla vyzvána, do dne podání žaloby neuhradila ničeho (předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2019, emailovou zprávou ze dne 19. 3. 2019). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena rezervační smlouva ve smyslu ustanovení § 1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s ust. § 1746 o. z. Žalovaná však nesplnila svoji povinnost umožnit žalobkyni uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, a zároveň nabízela předmětnou bytovou jednotku k prodeji III. osobám. Porušením smluvních povinností žalované vznikla žalobkyni škoda ve smyslu § 2894 a násl. o.z., kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit v plné výši, tj. částkou 120 000 Kč. 7. Žalobkyni vzniklo vedle práva na náhradu škody právo požadovat po žalované také zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 736,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 120 000 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 950 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 5 900 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 650 Kč ve výši 3 286,50 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. O lhůtě k plnění rozhodl soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.