12 C 397/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 30. 9. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 7 995 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela dne 30. 8. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] dle které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti, a za poskytnutí půjčky si strany sjednaly poplatek ve výši 2 995 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 5. 2007. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když ke dni 30. 5. 2007 činila dlužná jistina částku 5 000 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 2 995 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho, a to ani přes písemnou výzvu právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba nejprve doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně z důvodu nemožnosti doručení bylo zdejším soudem dne 12. 1. 2020 vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 30. 8. 2006 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], smlouvu označenou jako„ smlouva o půjčce [číslo]“, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit a zároveň zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, tj. celkem částku 7 995 Kč, a to v 39 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 30. 5. 2007 (smlouvou o půjčce, kartou zákazníka). Žalovaná půjčku nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek). O změně v osobě věřitele byla žalovaná žalobkyní informována dopisem (oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, podacím lístkem). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky, ke dni podání žaloby však ničeho neuhradila (předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021, podacím lístkem). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“. Postoupení pohledávky na žalobkyni posoudil soud podle § 1887 o. z. 7. Soud dospěl k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované hotovostní půjčku ve výši 5 000 Kč, za souhrnný poplatek 2 995 Kč, kterou měla žalovaná žalobkyni (předchůdkyni žalobkyně) vrátit v 39 pravidelných týdenních splátkách formou hotovostního inkasa, tj. k rukám zástupce společnosti [právnická osoba] Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, čímž porušila svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutou půjčku a potažmo dohodnuté úroky, tj. částku ve výši 7 995 Kč s příslušenstvím. 8. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky žalované poskytla, avšak žalovaná peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 995 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.