12 C 47/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 16. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 368 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že pohledávka se skládá z dlužného pojistného ze smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, pojištění skel a připojištění přírodních rizik, a pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění stejného vozidla. Tyto pojistné smlouvy byly žalovanou uzavřeny dne 5. 5. 2020 prostřednictvím internetu s počátkem pojištění od 6. 5. 2020, na pojištění automobilu zn. PEUGEOT BOXER, [registrační značka], jehož pojistníkem byl žalovaný. Žalovaný sjednal pojištění s platbou pojistného pro první rok pojištění u pojistné smlouvy [číslo] v částce 7 937 Kč pololetně a to na dobu neurčitou, přičemž pojistné bylo splatné vždy k 6.5 a 6. 11. příslušného kalendářního roku. Žalovaný však hradil předepsané pojistné pouze pro první pojistné období, tj. do 5. 11. 2020 a pojistné splatné ke dni 6. 11. 2020 již nezaplatil. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný v prodlení s platbou pojistného, které bylo splatné dne 6. 12. 2020 a to po více jak přiměřenou dobu, zaslala žalobkyně žalovanému opakovaně upomínky formou běžných listovních zásilek a e-mailových zpráv. Žalovaný byl v prodlení i s platbou pojistného na pojistnou smlouvu [číslo] které bylo splatné dne 6. 11. 2020 a to opět po více jak přiměřenou dobu. Smlouva byla uzavřena také s počátkem od 6. 5. 2020, se splatností pojistného pololetně a pojistník uhradil pouze pojistné pro první pojistné období v částce 7 149 Kč platbou ze dne 14. 5. 2020. Po marném uplynutí stanovené lhůty, došlo dne 12. 2. 2021 u obou pojistných smluv k zániku pojištění pro neplacení pojistného. Na oznámení zániku pojištění, kde žalobkyně vyčíslila dlužnou částku, žalovaný nereagoval. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 18. 6. 2022. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne 5. 5. 2020 pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, pojištění skel a připojištění přírodních rizik, a pojistné smlouvy [číslo] o havarijním pojištění stejného vozidla, s počátkem pojištění ode dne 6. 5. 2020 a pojistným ve výši 7 937 Kč pololetně a 7 149 Kč pololetně (pojistnými smlouvami, sazebníkem poplatků, všeobecnými pojistnými podmínkami). Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, když neuhradila pojistné, splatné ke dni 6. 11. 2020 a v důsledku nezaplacení pojistného tak pojištění ke dni 12. 2. 2021 zaniklo (platebními bilancemi, pokusy o smír, stornodopisy a upomínkami). Dlužné pojistné činí celkem částku 9 368 Kč. Zástupcem žalobkyně byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná rovněž nereagovala (předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2021, dodejkou). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistné smlouvy dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Těmito smlouvami se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila a pojistné nehradila, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 12. 2. 2021. Žalovaná nezaplatila pojistné za období, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušila svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). 7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 368 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení.