12 C 96/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 8. 1. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 822 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, coby provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], neměl od 4. 10. 2019 do 30. 11. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalovaného vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 4 070 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku, vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 65 Kč, vynásobené 58 dni, po niž bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tj. ve výši 3 770 Kč, zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Dále žalovaný, coby provozovatel osobního automobilu [registrační značka], [VIN kód], neměl od 14. 1. 2020 do 8. 5. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvku ve výši 5 752 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvku, vypočteného ze zákonné denní sazby ve výši 47 Kč, vynásobené 116 dni, po niž bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tj. ve výši 3 770 Kč, zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř., a následně byla dne 31. 5. 2022 vyvěšena na úřední desce soudu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný, který je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl od 4. 10. 2019 do 30. 11. 2019 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Zároveň žalovaný, který je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl od 14. 1. 2020 do 8. 5. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku, avšak ten na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil (výzvou k úhradě ze dne 5. 3. 2020, výzvou k úhradě ze dne 9. 7. 2020). Žalovaný částky neuhradil ani v dodatečné lhůtě, a proto jej žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatků společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tyto výzvy žalovaný neuhradil ničeho (upomínkami ze dne 1. 7. 2020 a 14. 10. 2020, II. upomínkami ze dne 13. 8. 2020 a 26. 11. 2020). Právní zástupkyní žalobkyně pak byly žalovanému zaslány předžalobní upomínka, na kterou žalovaný také nereagoval (předžalobními výzvami ze dne 5. 11. 2021, podacími archy, výpisy ze sledování zásilek). 5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů, navržených žalobkyní. 6. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 7. Ačkoliv je žalovaný provozovatelem 2 osobních vozidel, v období od 4. 10. 2019 do 30. 11. 2019 a od 14. 1. 2020 do 8. 5. 2020 neměl k těmto vozidlům sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní, za něž nebyla pojištění odpovědnosti hrazena. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb. 8. Žalovaný příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 822 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.