14 C 130/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím přestavující zákonný úrok z prodlení, nesplacený smluvní úrok ve výši , částka, , náhradu nákladů na upomínání ve výši , částka, (v žalobě označenou jako kapitalizovaný úrok) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr do , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil ani přes upomínku právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila dne , datum, svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností ode dne , datum, . Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku, žalobkyně tak po žalovaném požadovala jistinu , částka, , poplatek za upomínání ve výši , částka, , smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, , smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v celkové výši , částka, a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši , částka, a od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, č.j. 14 , Anonymizováno, , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo řízení, co do částky ve výši , částka, a co do částky ve výši , částka, zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalovaného, jejichž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému výši , částka, . Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne , datum, částku ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , jež byl v této době dle sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, , veden pro žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky v dopise o oznámení postoupení ze dne , datum, ve lhůtě 10 dní ode dne doručení dopisu, který byl předán k poštovní přepravě podán dne , datum, , a taktéž předžalobní upomínkou.6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud právně takto: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se dle uvedeného ustanovení smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. , Anonymizováno, spojení s konstantní judikaturou , adresa, Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl , jméno FO, dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle , jméno FO, dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne , datum, vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.9. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.10. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o. z.11. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.12. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému , částka, , plnila dle ustanovení § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku , částka, s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal úroky z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení.13. Soud žalobu, co do částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně, tj. v rámci dopisu ze dne , datum, , který byl podán k poštovní přepravě dne , datum, . Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne , datum, , přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala 10 dní ode dne doručení, tj. dne , datum, . , adresa, Kč nemohla být žalobkyni přiznána z důvodu poměru vztahu mezi účastníky, když dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je možno požadovat náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky pouze ve vztahu podnikatelském.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 37,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .15. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.16. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku