14 C 131/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 9. 2017 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 29. 8. 2017 poskytla její předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který žalované vyplatila převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 18. 9. 2017, neuhradila však ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 3. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně soudu předložila smlouvu bez podpisu stran s datem 13. 2. 1993 s označením [právnická osoba] jako věřitele a žalované jako klienta, kterou se věřitel zavazuje poskytnout klientovi úvěr ve výši 5 000 Kč a klient se zavazuje tento úvěr splatit do 18. 9. 2017 (smlouvou). Dne 30. 8. 2017 byla na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] připsána platba ve výši 5 000 Kč s variabilním symbolem [variabilní symbol], majitelem účtu a osobou s dispozičním oprávněním byla žalovaná (sdělením banky [anonymizováno] [číslo listu]). Variabilní symbol platby se shoduje s číslem smlouvy o úvěru výše uvedené a s číslem uvedeným v potvrzení o odeslání finančních prostředků (potvrzením, smlouvou). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 společnost [právnická osoba] převedla na žalovanou soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Žalobkyně dne 13. 4. 2021 odeslala žalované na adresu trvalého bydliště oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě částky celkem 6 280 Kč, a to do tří dnů (oznámením, výzvou, podacím lístkem). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně žalovaná se na úkor žalobkyně [anonymizováno] obohatila o částku 5 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (uzavření smlouvy nemá soud za prokázané, neboť žalobkyní předložená smlouva nebyla opatřena ani datem a ani podpisem žalované, ať už vlastnoručním či nahrazeným prostředky komunikace na dálku), a je povinna žalobkyni toto [anonymizováno] obohacení vydat v rozsahu, v jakém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaná tuto částku žalobkyni ani na výzvu žalobkyně nevrátila a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal žalobkyni také zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok však žalobkyni přiznal až od 31. 1. 2020, tj. ode dne následujícího pod ni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovené v žalované prokazatelně odeslané předžalobní upomínce, kdy předmětná upomínka byla odeslána žalované dne 13. 4. 2021, podle domněnky dojití zakotvené v § 573 o. z., došla do sféry dispozice žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. 16. 4. 2021, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená 3 denní lhůta k plnění, jež uplynula dne 19. 4. 2021, a od následujícího dne byla žalovaná v prodlení. Co do úroku z prodlení od 19. 9. 2017 do 19. 4. 2021 pak soud z popsaných důvodů žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 9. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.