14 C 161/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení žalované částky s přísl. s tvrzením, že tento nárok vnikl z titulu neuhrazených služeb třetích stran tzv. [anonymizováno] a informační a asistenční služby v částce 2 543,29 Kč, a to na základě účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno] [právnická osoba]. Dne 4. 11. 2019 došlo mezi společností [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani na výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda s takovým postupem soudu souhlasí, žalobkyně souhlas výslovně projevila již v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila. Výzva žalované byla opatřena doložkou proti nečinnosti ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. a tedy soud souhlas žalované, která zůstala nečinná, je presumován. 4. Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizováno] předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou zákaznickou smlouvu [číslo] jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované sjednané služby k [anonymizováno] číslům, a to včetně doplňovaných služeb a služeb poskytovaných třetími stranami. Žalovaná porušila povinnosti plynoucí ze smlouvy, když za sjednané služby neuhradila vyúčtování [číslo] ze dne 20. 12. 2009 splatné dne 7. 1. 2010, vyúčtování [číslo] ze dne 25. 8. 2009 splatné dne 14. 9. 2009, vyúčtování [číslo] ze dne 20. 2. 2010 splatné dne 10. 3. 2010 a vyúčtování [číslo] ze dne 20. 3. 2010 splatné dne 7. 4. 2010. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na výzvu ze strany žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019 se předchůdkyně žalobkyně zavázala postoupit na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovanou. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: [anonymizováno] legitimace žalobkyně vychází z § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy se žalobkyně stala nabyvatelem pohledávky za žalovanou. Jednalo se o pohledávku ze smlouvy o poskytování služeb [anonymizována dvě slova], uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (ve znění účinném do 31. 12. 2021), která je svou povahou smlouvou nepojmenovanou (§ 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve spojení s § 3028 odst. 2 o. z.). Dle této smlouvy a s odkazem na všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb [anonymizována dvě slova] předchůdkyně žalobkyně vedle [anonymizováno] a [anonymizováno] služeb poskytuje také služby třetích stran, které jsou zvlášť zpoplatněny, na což byla žalovaná upozorněna. Žalovaná tyto služby čerpala, a k jejich úhradě jí byly vystaveny výše uvedené faktury (předmětem fakturace jsou i služby [anonymizována dvě slova], tyto ale nejsou předmětem tohoto řízení, neboť k řešení takových sporů je příslušný [anonymizována dvě slova] úřad). Celkový dluh žalované za služby třetích stran činil za období od 20. 7. 2009 do 19. 8. 2009, od 20. 11. 2009 do 19. 12. 2009 a od 20. 1. 2010 do 19. 3. 2010 částku 2 543,29 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto částku v termínu splatnosti a ani následně dobrovolně neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, ve výši specifikované v nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 543,29 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř.