14 C 355/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 316 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je pověřena správou [anonymizována dvě slova] [číslo] v budově [adresa], zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], kterou dle dohody o užívání [anonymizováno] ze dne 9. 7. 1986 užívala žalovaná, přičemž nájem skončil výpovědí žalobkyně ke dni 30. 6. 2019, žalovaná však [anonymizováno] vyklidila až 3. 6. 2021. Žalovaná částka představuje dlužné nájemné za březen 2019 ve výši 2 878 Kč a bezdůvodné obohacení žalované, odpovídající nájemnému za měsíc březen 2020 ve výši 3 831 Kč, září 2020 ve výši 3 831 Kč, prosinec 2020 ve výši 4 756 Kč a květen 2021 ve výši 1 020Kč. Žalovaná tuto částku žalobkyni dobrovolně neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dle předložené dohody o užívání [anonymizováno] se žalobkyně zavázala přenechat žalované k užívání [anonymizováno] jednotku v [anonymizováno] [adresa] v kat. území [obec], [územní celek] a žalovaná se zavázala hradit úhradu za užívání [anonymizováno] a zálohy za služby, a to měsíčně pozadu do 5. dne následujícího měsíce s tím, že výše úhrad se může měnit v závislosti na změnách cenových předpisů (smlouvou). Dopisem ze dne 28. 2. 2019 žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu s tříměsíční výpovědní lhůtou z důvodu porušování povinností nájemce s tím, že nájemné končí k 30. 6. 2019 (výpovědí z nájmu). Úhrady za užívání [anonymizováno] byly stanoveny evidenčními listy vystavenými žalobkyní, takto byl pro období 3/ 2019 vystaven evidenční list na částku 3 831 Kč, s platností od 1. 12. 2020 evidenční list na částku 4 756 Kč, a za květen 2021 evidenční list na částku 1 687 Kč, kdy se jednalo pouze o poměrnou část nájemného (evidenčními listy). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2021, která byla žalované zaslána dne 9. 11. 2021 (předžalobní upomínkou, dodejkou). 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil takto: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena [anonymizováno] smlouva ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle níž žalobkyně přenechala žalované do užívání bytovou jednotku výše uvedenou a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni nájemné, přičemž výše nájemného byla pro jednotlivá období stanovována evidenčními listy. Povinnost uhradit nájemné za měsíc březen 2019 žalovaná nesplnila, když na nájemné v předepsané výši 3 831 Kč uhradila pouze 953 Kč. Následně dostala žalovaná z nájmu výpověď s tříměsíční výpovědní dobou pro porušování povinností nájemce (§ [číslo] a násl.). Žalovaná ani po skončení nájmu [anonymizováno] pronajímateli neodevzdala a pokračovala v jeho užívání (§ 2292 o. z.), zároveň za výše uvedené období nehradila nájemné a platby spojené s užíváním bytu. Žalovaná tak byt užívala bez právního důvodu, tedy neprávem zasahovala do vlastnického práva žalobkyně (§ 1042 o. z.) a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila (2991 o. z.). Protože žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení odpovídající výši nájemného a poplatku za služby dobrovolně, uložil jí tuto povinnost soud a žalobkyni přiznal žalovanou částku, včetně úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 600 Kč (2 úkony po 300 Kč). 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Pokud jde o přiznané náklady řízení, pak pro úplnost soud závěrem uvádí, že náklady řízení spočívající v nákladech vynaložených na zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené. [název žalobkyně] je veřejnoprávní korporace, která spravuje jí svěřený majetek ve veřejném zájmu. Z veřejných rozpočtů má proto k dispozici příjem pro finanční a personální zajištění realizace své agendy příslušnými organizačními složkami. K zajištění běžné agendy, která souvisí s žalobkyní spravovanou oblastí, má proto využívat své vlastní zaměstnance. Výjimku tvoří případy, kdy předmětem sporu je právní problematika, která přímo s oblastí spravovanou městskou částí nesouvisí, nebo kdy se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, resp. jazykové znalosti, apod. V takovýchto případech lze postup městské části, která zvolí pro své zastupování advokáta, jenž se na danou problematiku specializuje, považovat za adekvátní (viz rozhodnutí [název soudu] ze dne 23. 11. 2013, sp. zn. [ústavní nález], ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. [ústavní nález], ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. [ústavní nález], a usnesení [název soudu] ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. [spisová značka], ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. [spisová značka]). To však není situace, která by nastala v projednávané věci, neboť předmětem tohoto řízení je dlužné nájemné, resp. bezdůvodné obohacení odpovídající dlužnému nájemnému. Obdobné spory tvoří běžnou agendu žalované, k jejímuž obstarávání je dostatečně personálně vybavena a v takto jednoduché právní věci byla žalobkyně jistě schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky.