14 C 356/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 31. 10. 2016 uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvou o spotřebitelském [anonymizováno], dle níž mu byl poskytnut úvěr 10 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit poplatek za jeho poskytnutí, a to ve lhůtě do 30. 11. 2016, neuhradil však ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání podáním ze dne 15. 3. 2022 omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. <b>4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b> 5. Žalobkyně předložila soudu smlouvu označenou jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ s uvedením společnosti [právnická osoba] jako úvěrujícího a označením žalovaného jako úvěrovaného, přičemž žalovaný je označen jménem a příjmením, rodným číslem, průkazem totožnosti, číslem mobilního telefonu, emailem, číslem bankovního účtu a adresou trvalého bydliště a kontaktní adresou. Uvedenou smlouvou se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému dne 31. 10. 2016 úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit a zaplatit poplatek 2 800 Kč a to do 30 dnů, tj. do 30. 11. 2016 Smlouva není opatřena podpisem žalovaného (smlouvou). Dle tvrzení žalobkyně měla být smlouva uzavřena tak, že žalovaný se přihlásil prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde měl vyplnit své osobní údaje a zadat žádost o poskytnutí úvěr, souhlas se smluvními podmínkami měl projevit zadáním [anonymizována dvě slova], kterým mu měl být předchůdkyní žalobkyně zaslán na v žádosti uvedené telefonní číslo. 6. K prokázání ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy žalobkyně doložila kopii občanského průkazu na jméno žalovaného (kopie [příjmení]). Žalobkyně však nedoložila, že by žalovanému zaslala [anonymizována dvě slova], kterým měla být uzavřena smlouva, ani že žalovaný byl uživatelem uvedeného telefonního čísla. K vyplacení peněžních prostředků na účet č. [bankovní účet] žalobkyně předložila„ potvrzení o odeslání finančních prostředků“ s datem 31. 10. 2016, nejedná se však o výpis banky o provedené transakci, ale zřejmě výpis z interní databáze žalobkyně a není zde uvedeno, na jaký účet byla částka 10 000 Kč zaslána či jakým jiným způsobem došlo k jejímu vyplacení. 7. Z uvedeného tak soud nemá za prokázané, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena totožnost žalovaného jako jednající osoby, kdy fotokopii občanského průkazu, o níž ani není zřejmé, jakými prostředky byla žalobkyni zaslána, soud považuje samu o sobě za neprosto nedostačující k učinění jednoznačného závěru, že předchůdkyně žalobkyně jednala skutečně se žalovaným. Totožnost žalovaného pak není prokázána ani žádným z dalších žalobkyní předložených důkazů. Pod smlouvou není připojen podpis žalovaného, souhlas žalovaného se zněním smlouvy měl být dán zadáním kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené při registraci, peněžní prostředky pak měly být vyplaceny na účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný byl uživatelem uvedeného telefonního čísla a rovněž neprokázala, že peněžní prostředky byly skutečně zaslány na uvedený bankovní účet a že majitelem a/nebo disponentem uvedeného účtu byl v dané době žalovaný. Žalobkyně ani netvrdila a ani neprokázala, že by žalovaný dluh částečně uhradil a tím jej uznal. Nebylo tak prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Dodat je třeba, že tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, aniž by včas požádala z důležitého důvodu o jeho odročení, připravila se tak o dobrodiní poučení dle § 118a o. s. ř., když soud projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o. s. ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali ([anonymizována dvě slova]). 8. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 se společnost [právnická osoba] zavázala postoupit soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným, na žalobkyni (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně dne 13. 4. 2021 zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k úhradě částky celkem 12 624 Kč (oznámením, výzvou, podacím lístkem). 9. Po právní stránce pak soud zjištěný skutkový stav posoudil následujícím způsobem. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě žalobkyně neprokázala, že mezi její předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neprokázala ani poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč žalovanému. Proto soud uzavřel, že žalovaný závazek nevznikl a žalobu v plném rozsahu zamítl (§ 2991 a 2395 o. z. a contrario). 10. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když plně úspěšnému žalovanému (jemuž by dle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo namístě přiznat náhradu nákladů řízení) žádné náklady v řízení nevznikly