14 C 37/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok představuje poplatek za odtah a parkování vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. Na základě [anonymizováno] listiny je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Vozidlo bylo žalobkyní dne 2. 3. 2020 odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalovaný byl povinen zaplatit za odtah částku ve výši 1 900 Kč a parkovné za 1. až 3. den 250 Kč denně, za 4. až max. 180. den po 400 Kč denně a za každý den následují po 50 Kč až do dne, kdy bylo vozidlo vyzvednuto z parkoviště. Žalovaný si vyzvedl vozidlo dne 2. 3. 2020 a svůj dluh ve výši 2 150 Kč vůči žalobkyni uznal. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně provedla dne 2. 3. 2020 na základě pokynu strážníka z důvodu porušení zákazu stání (§ 27 zákona č. 361/2000 Sb.) odtah shora uvedeného vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný, a to na parkoviště provozované žalobkyní. Žalobkyně žalovanému za odtah vozidla vyúčtovala částku 1 900 Kč za provedený odtah a parkovné za 1. den 250 Kč. Žalovaný si dne 2. 3. 2020 vyzvedl předmětné vozidlo a svůj dluh vůči žalobkyni uznal, přičemž se jej zavázal uhradit do 15 dní ode dne uznání. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Po právní stránce pak zjištěný skutkový stav soud posoudil takto: 6. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze zřizovací listiny, dle které je oprávněna provádět odtahy vozidel na příkaz [anonymizována čtyři slova] [obec] a [anonymizováno] [stát. instituce], hlídání odtažených vozidel a zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek hl m. [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel. 7. Žalobkyně provedla dne 2. 3. 2020 odtah výše specifikovaného vozidla na základě rozhodnutí policisty v souladu s § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, když dle daného ustanovení o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie, vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, přičemž náklady odtahu a následného parkovného nese dle citovaných ustanovení provozovatel vozidla, tj. v daném případě žalovaný. Cena za nucený odtah a následné parkovné vychází z aktuálního ceníku žalobkyně, tj. [anonymizována tři slova] [obec] [číslo] ze dne 12. 2. 2013 ve spojení s nařízením [anonymizována dvě slova] [obec] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, a cenovým věstníkem Ministerstva financí ze dne 28. 11. 2012 částkou 13 – výměr Ministerstva financí [číslo] ze dne 8. 11. 2012, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá části poplatku za odtah a parkovné vozidla za den 2. 3. 2020, kdy tento závazek vůči žalobkyni žalovaný písemně a co do důvodu a výše uznal, tj. v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se má za to, že dluh trval. Jelikož nebylo prokázáno, že by tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil a nevyšly najevo ani jiné skutečnosti, které by zpochybnili existenci dluhu žalovaného, soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. O příslušenství soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterých dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a věřitel může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroků z prodlení soud přiznal dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.