14 C 56/2021-58 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání ve výroku I. uvedeného rozhodnutí s tím, že žalovaný byl dne 7. 2. 2020 ošetřen a pobýval v [anonymizována dvě slova] stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. Žalovanému byl k úhradě nákladů na ošetření a pobyt v [anonymizována dvě slova] stanici [ulice] vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 7. 2. 2020 na částku 3 000 Kč, který byl splatný dne 8. 3. 2020. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 7. 2. 2020. Žalovaný však tento svůj dluh v termínu jeho splatnosti neuhradil. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka, avšak žalovaný do dnešního dne svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný byl ve dne 7. 2. 2020 ošetřen v [anonymizována dvě slova] stanici [ulice], za toto ošetření mu žalobkyně vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 7. 2. 2020 na částku 3 000 Kč s datem splatnosti 8. 3. 2020 (prokázáno daňovými doklady, uznáními dluhu). Žalovaný tento svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 7. 2. 2020, ve kterém se zavázal dluh uhradit žalobkyni do 30 dnů od podpisu (prokázáno uznáním dluhu). Předžalobní upomínkou žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky nejpozději do 10 dnů od jejího doručení, avšak žalovaný dluh neuhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020, podacím lístkem). 5. Takto zjištěný skutkový soud posoudil dle § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a contrario, ve spojení s § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách), kdy žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno] péči, která není hrazena ze zákonného zdravotního pojištění a proto žalovanému vznikla povinnost žalobkyni uhradit částku, kterou na tuto péči vynaložila. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu a výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni splnil dobrovolně, soud žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky přiznal, spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.