16 C 108/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 3. 2022 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neboť žalovaná, jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována tři slova] do [anonymizována tři slova], [registrační značka], neměla v rozporu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ode dne 7. 8. 2020 do 30. 11. 2020, tedy 116 dní, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, avšak vozidlo bylo evidováno v registru vozidel jako provozované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 5 752 Kč skládající se z částky 5 452 Kč stanovené jako zákonná denní sazba 47 Kč/den za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, násobená počtem dní, kdy bylo bez sjednaného pojištění provozováno, a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Splatnost požadované částky nastala dne 23. 11. 2021. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně požadovanou částku neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalovaná, která byla nejméně v období od 19. 9. 2019 do 25. 8. 2021 vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu [registrační značka] (zjištěné údaje o povinných osobách), neměla v období od 7. 8. 2020 do 30. 11. 2020 včetně (celkem po dobu 116 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V důsledku této skutečnosti vyzvala žalobkyně dne 9. 9. 2021 žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy s tím, že po žalované zároveň požadovala úhradu nákladů za upomínku ve výši 300 Kč (výzvou k úhradě ze dne 9. 3. 2021, informace o doručení). Žalovaná na tuto ani opakovanou výzvu nereagovala (upomínkou ze dne 13. 1. 2022, sledování zásilky). Žalovaná ničeho neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku (výzvou ze dne 18. 2. 2022, podacím archem). 5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 3 odst. 1, 2 a § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., podle § 4 odst. 5 tohoto zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. a podle § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Prodlení žalované s úhradou příspěvku soud posoudil podle § 513, § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se žalovaná dostala do prodlení dnem následujícím po dni splatnosti příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním vymáháním. Soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jnž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 752 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.