17 C 369/2017-344 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou podanou dne 14. 12. 2017 se [celé jméno původního účastníka], [datum narození] (dále jen„ původní žalobce“), domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil povinnost žalovanému zaplatit mu 9 955 702 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opíral o smlouvu o půjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 12. 12. 2005 a na jejímž základě půjčil žalovanému částku 5 000 000 Kč (dále také jen„ smlouva“). Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit nejpozději do 31. 12. 2007 včetně úroku ve výši 15 % ročně z dlužné částky, který byl splatný vždy k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Pro případ nesplnění dluhu strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. [příjmení] 5 000 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 14. 12. 2005. Dne 30. 10. 2010 původní žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o splátkách s výslovným uznáním dluhu (dále také jen„ dohoda“), na jejímž základě žalovaný uznal svůj dluh v celkové výši 10 167 502 Kč a zavázal se ho uhradit částkou 20 000 Kč do 25. 11. 2010 a následně pravidelnými splátkami po 120 000 Kč vždy k 25. květnu a 25. listopadu příslušného roku až do úplného zaplacení. Podpisem této dohody počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Žalovaný následně na dluh zaplatil 211 800 Kč, zbylou část dluhu ve výši 9 955 702 Kč stále dluží. Původní žalobce zároveň požadoval přiznat zákonný úrok z prodlení od 19. 5. 2015, neboť na dluh bylo naposledy plněno dne 18. 5. 2015. 2. Současně s žalobou původní žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, jeho žádosti soud vyhověl usnesením ze dne 2. 3. 2018, jímž přiznal původnímu žalobci plné osvobození od soudních poplatků. 3. Žalovaný ve svých vyjádřeních předně namítl nedostatek procesní způsobilosti původního žalobce, který nejpozději v lednu 2017 nebyl schopen samostatně právně jednat, a tedy udělit plnou moc dne 5. 10. 2017 své právní zástupkyni. V té době již u původního žalobce existovala [anonymizováno] porucha, pro niž byl následně omezen na svéprávnosti, a to tím spíše, že návrh na omezení svéprávnosti byl podán již dne 24. 11. 2016. Rozsudkem byl následně omezen mj. co do způsobilosti uzavírat smlouvy, kam spadá i udělování plné moci, a bylo mu umožněno hospodařit pouze s jeho měsíčním příjmem. Plná moc je tedy neplatná a žalobu podala osoba bez procesní způsobilosti. V rámci opatrovnického řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. [ulice], dle něhož byla původnímu žalobci diagnostikována duševní porucha, v jejímž důsledku by mu hrozila závažná újma případným právním jednáním v době vyšetření. Původní žalobce si nadto v popisu svého zdravotního [anonymizováno] účelově protiřečí podle toho, co je pro něj výhodné. Žalovaný dal rovněž soudu podnět, aby odejmul původnímu žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť původní žalobce v průběhu let před podáním žaloby odklonil svůj majetek na blízké osoby a svou nemajetnost si zapříčinil svým nadstandardně nákladným způsobem života. 4. Žalobní nárok žalovaný označil za neoprávněný, neboť podpisy na smlouvě o půjčce a dohodě o uznání dluhu nejsou jeho vlastnoručními podpisy, nadto je zřejmé, že oba podpisy na daných dokumentech se výrazně odlišují a v řízení byly předloženy toliko kopie těchto listin. Přitom platí, že pravost a správnost soukromé listiny má prokazovat ten, kdo se jí dovolává, v tomto případě tedy žalující strana. Dohoda nebyla opatřena parafami, ačkoliv to bylo mezi účastníky běžné. Žalovaný však obecně nesporoval, že v minulosti nějaké dohody s původním žalobcem podepisoval. Dle čl. III odst. 6 dohody byla vystavena na úhradu celkové dlužné částky směnka, tedy byla vystavena směnka pro soluto, která nahradila původní závazek ze smlouvy o půjčce novým směnečným závazkem. Této skutečnosti si původní žalobce jakožto právnicky vzdělaná osoba musel být vědom. Žalovaný dluh v plném rozsahu splnil vystavením směnky pro soluto a původní žalobce se mohl domáhat svého nároku pouze řádným a včasným uplatněním směnky. To však neučinil, a proto jsou nároky ze směnky již promlčeny. V každém případě je pak promlčen nárok na zákonné úroky z prodlení v období od 19. 5. 2010 do 13. 12. 2014, neboť žaloba byla podána dne 14. 12. 2017 Smlouva o půjčce je dále neplatná, neboť byla uzavřena za stavu tísně a v rozporu s dobrými mravy. Tato skutečnost vyplývá ze samotného znění čl. I odst. 2 smlouvy, dle něhož je půjčka účelově určena na překlenutí momentální finanční tísně dlužníka, a ve smlouvě bylo sjednáno nepřiměřené úrokové zatížení dlužníka v celkové výši 43,75 % ročně. V dohodě o uznání dluhu konečně není řádně specifikován uznávaný dluh, neboť žalovaný měl uznat dluh na úroku za období od ledna 2007 do října 2010. Žalovaný přitom nevěděl, že dluh, který měl uznávat, je promlčen, úroky tedy nemohl platně uznat. Nadto je přesvědčen, že uhradil na dluh více, než tvrdí původní žalobce. 5. Dne 26. 10. 2018 původní žalobce zemřel a soud nadále pokračoval v řízení s žalobkyní jakožto jeho právní nástupkyní. 6. Žalobkyně ohledně námitky absence procesní způsobilosti zdůraznila, že v době podpisu plné moci byl původní žalobce plně svéprávný, ostatně ani na základě opatrovnického rozsudku nebyl omezen v udělování plných mocí. Žalobkyně odkázala na § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“ či„ nový občanský zákoník“), dle něhož nikdo nesmí utrpět nedůvodnou újmu mj. pro nedostatek rozumu nebo pro závislost svého postavení. Nadto z odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti plyne, že v době pohovoru se soudem se původní žalobce cítil zcela zdráv, a pohovor byl uskutečněn přibližně v době udělení plné moci. Při udělené plné moci tedy rozpoznávací schopnosti původního žalobce nebyly zásadním způsobem omezeny. Zpochybnění pravosti podpisů považuje žalobkyně pouze za obstrukci žalovaného, z obsahu smlouvy je nepochybné, že vystavená směnka měla pouze zajišťovací povahu, neboť vůle stran směřovala k úhradě dluhu převodem na účet v dohodnutých splátkách. Na této skutečnosti nic nemůže změnit zcela izolovaná věta, že směnka je vystavena na úhradu celkové dlužné částky. Žalovaný tvrzenou tíseň ničím neprokázal a ve smlouvě zmíněná„ finanční tíseň“ byla pouze právním důvodem uskutečněné půjčky. Žalovaný si mohl vypůjčit peníze od kohokoliv jiného a zcela jistě nebyl nucen uzavřít smlouvu s původním žalobcem v navrženém znění. I pokud by žalovaný v době podpisu nevěděl o tom, že uznává promlčený dluh, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. 7. Žalovaný dále upřesnil svou finanční tíseň v době uzavírání smlouvy tak, že v roce 2004 si vzal půjčku od pana [jméno] [příjmení] ve výši 2 000 000 Kč, aby jejím prostřednictvím pomohl [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“), uhradit dlužné nájemné. Žalovaný byl ředitelem [právnická osoba] [anonymizováno], která si pronajímala nebytové prostory za účelem provozování posilovny. Částku 2 000 000 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] převedla společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [příjmení]“). Dne 30. 9. 2004 pan [jméno] [příjmení] (předseda představenstva [právnická osoba] [anonymizováno]) předal [jméno] [příjmení] akcie [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavu za danou půjčku. Žalovanému nebyla půjčka nikdy vrácena, což však žalovaný nemůže prokázat, neboť se jedná o negativní tvrzení. Dne 14. 12. 2005 žalovaný poskytl půjčku ve výši 2 000 000 Kč ve prospěch pana [příjmení], dopisem ze dne 11. 12. 2009 ho žalovaný vyzval k vrácení této půjčky, ovšem bezúspěšně. Z téhož dopisu vyplývá, že pan [příjmení] vystavil ve prospěch pana [příjmení] směnku znějící na 1 800 000 Kč, v níž žalovaný figuroval jako avalista. Městský soud v Praze vydal směnečný platební rozkaz dne 19. 10. 2009, dle něhož pan [příjmení] svůj dluh neuhradil a pan [příjmení] se zaplacení směnečného peníze začal domáhat po žalovaném. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný byl ve finanční tísni z důvodu svého ekonomického napojení na [právnická osoba] [anonymizováno], do níž investoval a z níž mu plynul jediný příjem. [příjmení] [jméno] [příjmení] se rovněž nacházela ve špatné finanční situaci, čehož si byl původní žalobce nepochybně vědom, neboť této společnosti dne 9. 3. 2005 poskytl půjčku ve výši 5 000 000 Kč. Nadto je zřejmé, že původní žalobce byl velmi zběhlý a své právnické vzdělání užíval způsobem, který lze přirovnat k lichvářským praktikám. Žalovaný nebyl schopen doložit další písemnosti, které v rozhodné době uzavíral s původním žalobcem, neboť právní vztahy byly řešeny i jen ústní formou, případně byly vystavovány směnky bez podpisu příslušných dohod. Žalovaný si však byl jist, že vystavil směnku na dluh, který je předmětem tohoto sporu, ovšem směnka mu nebyla vrácena a nedisponuje její kopií či skenem. 8. Dle žalobkyně žalovaný neprokázal svou finanční tíseň, neboť z jeho tvrzení toliko vyplynulo, že se účastnil vysoce rizikových transakcí, které mu ani jako ře