17 C 84/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 3. 2022 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 479 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení ve výši nájemného a záloh na služby za období měsíce květen a červen 2021. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2013 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného v budově [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemné si účastnící sjednali ve výši 6 245 Kč, poplatek za vybavení prostor ve výši 20 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 344 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni daného měsíce. Žalovaný porušil povinnost plynoucí ze smlouvy, když opakovaně nehradil nájemné a zálohy na služby. Žalobkyně proto nájemní smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného, aby do jednoho měsíce od doručení výpovědi byt vyklidil. Výpověď byla žalovanému doručena dne 16. 6. 2015 a k tomuto dni skončil nájemní vztah. K vyklizení bytu došlo až dne 10. 6. 2021, za období od 16. 6. 2015 do 10. 6. 2021 žalovaný užíval byt neoprávněně. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném částku 8 609 Kč za měsíc květen 2021 (nájemné, poplatek a zálohy na služby) a částku 2 870 Kč jakožto poměrnou část za deset dní v měsíci červnu 2021, celkem tedy 11 479 Kč s úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha, jehož součástí je budova [adresa], vše zapsáno na [list vlastnictví] (výpisem z katastru nemovitostí). 5. Žalobkyně jakožto pronajímatelka uzavřela s žalovaným jakožto nájemcem dne 11. 2. 2013 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] umístěného v budově [adresa] – bytový dům, postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], obec Praha. V [číslo listu] nájemní smlouvy si strany sjednaly nájemné ve výši 6 245 Kč, poplatek za vybavení prostor ve výši 20 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 344 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh byla stanovena k poslednímu dni daného měsíce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a nabyla platnosti dnem, kdy byla podepsána oběma smluvními stranami (nájemní smlouvou ze dne 11. 2. 2013, evidenčním listem ze dne 1. 5. 2021). 6. Žalovaný nereagoval na upomínku žalobkyně k úhradě dlužných plateb, proto bylo dopisem ze dne 12. 5. 2015 rozhodnuto o výpovědi nájmu. Nájemní vztah skončil ke dni 16. 6. 2015 (upomínkou ze dne 5. 5. 2015, výpovědí z nájmu bytu ze dne 12. 5. 2015, dodejkou). Žalovaný vyklidil byt dne 10. 6. 2021 (protokolem o převzetí/předání bytu ze dne 10. 6. 2021). Za období od května 2021 do 10. června 2021 bylo žalovanému předepsáno k úhradě 11 479 Kč (8609 Kč za měsíc květen, 2 870 Kč za měsíc červen). Tento dluh žalovaný neuhradil navzdory předžalobní výzvě, která se dostala do sféry jeho dispozice (výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 8. 2. 2022 s dodejkou). 7. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 11. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Žalobkyně se žalovaným uzavřela nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání byt a žalovaný se za užívání bytu zavázal platit nájemné spolu se zálohami na služby. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 265 Kč (nájemné 6 245 Kč a vybavení prostoru 20 Kč), zálohy na služby ve výši 2 344 Kč. Nájemní vztah skončil ke dni 16. 6. 2015, žalovaný však byt vyklidil až dne 10. 6. 2021. Žalobkyně má proto v souladu s § 2295 o. z. nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného za období od května do 10. června 2021 a záloh na služby v celkové výši 11 479 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhrazení dluhu netvrdil a ani v této souvislosti nenavrhl žádné důkazy, soud má nárok žalobkyně za prokázaný. 15. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyně tak má právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení požaduje žalobkyně od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou ze dne 8. 2. 2022, tj. od 12. 3. 2022. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby). 17. Soud ohledně přiznaného nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyni vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 2434/19, podle něhož„ Přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu jako nákladů účelně vynaložených soud„ prolamuje“ pravidlo a uplatňuje z něj výjimku; má tak za vyvrácenou judikatorně dovozenou právní domněnku, že statutární město je dostatečně personálně a materiálně vybaveno k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Není vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí – o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V opačném případě soud nedodrží ústavní požadavek náležitého odůvodnění plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“. Po zhodnocení soud dospěl k závěru, že případ nebyl skutkově ani právně natolik složitý, aby byla [název žalobkyně] nucena najmout si externího právního zástupce, neboť nepochybně osoby s právnickým vzděláním zaměstnává a ty jsou schopny žalobu sepsat samy. S ohledem k výše uvedenému proto soud přiznal žalobkyni pouze náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., které vypočetl podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 18. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.