21 C 166/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 604 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 12 500 Kč, smluvních úroků ve výši 2 940 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2 544 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 604 Kč od 30. 5. 2019 do zaplacení, to vše z titulu [anonymizováno] smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 2. 2. 2022 žalobkyně soudu sdělila, že„ rozšiřuje“ žalobu o 2 940 Kč, neboť s ohledem na chybu v počtech nepřičetla k celkové částce požadované v petitu smluvní úroky v této výši, byť v textu žaloby uvádí, že je požaduje. Soud toto podání vyhodnotil jako opravu petitu žaloby, nikoli její rozšíření, neboť v textu žaloby žalobkyně skutečně uvádí, že požaduje i smluvní úroky ve výši 2 940 Kč. Nerozhodoval tedy samostatným usnesením o připuštění změny žaloby a tímto rozsudkem rozhodl o opraveném návrhu žalobkyně bez dalšího (i s ohledem na skutečnost, že oprava neměla vliv na poplatkovou povinnost žalobkyně a – s ohledem na právní posouzení níže – ani na povinnosti žalovaného). 4. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. Oba byli k prvnímu jednání konanému dne 9. 2. 2022 řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 5. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka [anonymizována dvě slova] a žalovaný si sjednali s pomocí prostředků komunikace na dálku dne 18. 8. 2018 [anonymizováno] smlouvu ([příjmení] žádosti [číslo]; dále též jen„ smlouva“). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 495 Kč a smluvním úrokem ve 24 měsíčních splátkách v proměnlivé výši dle přiloženého splátkového kalendáře s tím, že celkově zaplatí žalobkyni 20 640 Kč (1. splátka měla činit 1 120 Kč, z toho 495 Kč poplatek za poskytnutí [anonymizováno] a 625 Kč splátka jistiny; 2. až 8. splátka měla činit 1 360 Kč, z toho 625 Kč splátka jistiny a 735 Kč splátka smluvního úroku; 9. až 24. splátka měla činit 625 Kč a jít celá na jistinu). Poslední splátka měla být splacena 18. 8. 2020 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku vedeného [anonymizováno] soudem v [obec], oddíl B, vložka [číslo], týkajícím se žalobkyně, [anonymizováno] smlouvu ze dne 18. 8. 2018, fotografiemi občanského průkazu žalovaného, printscreenem ze systému k prokázání odeslání SMS kódu). 2/ Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet na základě shora uvedené smlouvy 15 000 Kč prostřednictvím platební brány [právnická osoba], s. r. o. (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne 18. 8. 2018, sdělením [obec] spořitelny - odpovědí na žádost o součinnost ze dne 5. 10. 2021 na č. l. 23, potvrzením o provedené platbě od [webová adresa] vystaveným 18. 8. 2018). 3/ Ke splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet [anonymizováno] žalobkyně v žalobě tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda žadatel o [anonymizováno] má u dalších společností jiné [anonymizováno] a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v [anonymizováno] evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Tato svá tvrzení však žalobkyně ničím nedoložila. Naopak soudu k prokázání skutečnosti, že smlouvu uzavřela právě s žalovaným, předložila historii transakcí u účtu [číslo] vedeného na žalovaného za období od 7. 11. 2017 do 6. 12. 2017, z níž je patrné, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl minus 14 799,77 Kč a konečný zůstatek v daném období minus 13 099,32 Kč. Na základě předložených listinných důkazů tedy soud nemohl dospět ke skutkovému závěru, že se žalobkyně zabývala schopností žalovaného [anonymizováno] splácet. 4/ Žalovaný uhradil žalobkyni po uzavření smlouvy celkem 5 250 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). 5/ Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne 10. 10. 2019 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (prokázáno [anonymizováno] výzvou k plnění ze dne 10. 10. 2019, podacím archem ze dne 10. 10. 2019, výpisem čerpání, splátek a úhrad). 6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro projednávanou věc. <b>7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“). 9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí [anonymizováno] a smluvním úrokem, celkem se zavázal žalobkyni zaplatit 20 640 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, příp. jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele. 17. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. 18. Zkoumání [anonymizováno] žalovaného žalobkyně v obecné rovině tvrdila, nepředložila však k těmto tvrzením žádné relevantní důkazy (souhlas se zpracováním osobních údajů v dlužnických registrech neprokazuje, že k prověření žalovaného skutečně došlo; nadto žalobkyně předložila soudu výpis z účtu žalovaného, jehož počáteční i konečný zůstatek byl v záporných hodnotách). Neunesla tedy ohledně svých tvrzení břemeno důkazní. Žalobkyně přitom měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených i