21 C 184/2022-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 212 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), a žalovaná dne [datum] [anonymizováno] poskytla žalované 4 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni 4 000 Kč a poplatek ve výši 1 312 Kč do [datum]. Žalovaná uhradila pouze 4 100 Kč, dlužná částka tedy činí 1 212 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že [anonymizováno] souhlasila se smírným řešením, podle něhož má žalovaná uhradit pouze vypůjčenou částku. Žalovaná tedy uhradila [anonymizováno] 4 100 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni požadovala žalobkyně uhrazení 6 595,99 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak tuto částku vypočetla. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: [anonymizováno] a žalovaná podepsaly dne [datum] Smlouvu [číslo] [anonymizováno] se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované 4 000 Kč bezhotovostním převodem na její účet, žalovaná se zavázala vrátit uvedenou částku [anonymizováno] a zaplatit jí rovněž poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 312 Kč, a to do [datum]. Žalovaná obdržela 4 000 Kč od [anonymizováno] dne [datum] [anonymizováno] vyzvala žalovanou dne [datum], aby uhradila 4 100 Kč; tento požadavek byl důsledkem smírného vyřešení sporu mezi [anonymizováno] a žalovanou před [anonymizována dvě slova] (řízení před [anonymizována dvě slova] bylo s ohledem na smír mezi [anonymizováno] a žalovanou zastaveno usnesením č. j. [spisová značka] [číslo]). Žalovaná na svůj dluh uhradila [anonymizováno] 4 100 Kč [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni realizační smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“), a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS („ směrnice“). 6. [anonymizováno] a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které [anonymizováno] poskytla žalované částku 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 312 Kč do [datum] [anonymizováno] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. [anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupila na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. 7. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť [anonymizováno] poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. 8. Žalobkyně neprokázala, že [anonymizováno] zkoumala úvěruschopnost žalované, a to ani přes výzvu soudu ze dne [datum], na kterou nijak nereagovala. V žalobním návrhu pouze obecně tvrdila, že po podání žádosti o úvěr byla ze strany [anonymizováno] posouzena platební schopnost žalované, ničeho bližšího však netvrdila a žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. 9. [anonymizováno] měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoli. S ohledem na citovaný nález proto soud musí zkoumat, zda poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na to, že je v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru zakotveno, že tak činí jen k námitce spotřebitele (totéž konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti [anonymizováno]). Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se s ohledem na cíle předmětné právní úpravy a výše citovanou judikaturu zjevně příčí dobrým mravům, pročež je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. 10. Z neplatné smlouvy nevzniklo [anonymizováno] právo na zaplacení poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 312 Kč, co do této částky je tak žaloba bez dalšího nedůvodná. 11. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor [anonymizováno] bezdůvodně obohatila o částku 4 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu (smlouva byla neplatná absolutně, tedy od počátku), a byla povinna [anonymizováno] toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná však již [anonymizováno] uhradila 4 100 Kč, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak zanikl. 12. Nadto, žalovaná se v rámci smírného vyřešení sporu před finančním arbitrem dohodla s [anonymizováno], že zaplatí [anonymizováno] pouze jistinu, což učinila. Nároku na úrok z prodlení za období od [datum] do zaplacení jistiny se tedy [anonymizováno] uzavřením smíru výslovně vzdala a poté, co žalobkyně uhradila jistinu, zde již nebyl žádný dluh, ohledně něhož by mohla být žalovaná v prodlení dle § 1968 o. z. Žalobkyni tak nevznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ani částečně. V podstatě lze uzavřít, že co se předmětné smlouvy o úvěru týče, [anonymizováno] postoupila žalobkyni neexistující pohledávky. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 13. Soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci vůči žalobkyni plný úspěch, náleží jí tak plná náhrada nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. sestávající z paušální náhrady za 1 úkon (odpor) ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.