21 C 221/2022-32 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 345 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku do [anonymizována dvě slova] za období od 22. 1. 2021 do 18. 4. 2021, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného [anonymizována dvě slova] za [anonymizováno] z jeho [anonymizováno]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná byla vlastníkem a provozovatelem [anonymizováno] [registrační značka], [VIN kód] ([anonymizována dvě slova] se zdvihovým objemem válců motoru nad [anonymizována dvě slova] cm3 do [anonymizována dvě slova] cm3), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. V době od 22. 1. 2021 do 18. 4. 2021 (celkem 87 dní) neměla žalovaná ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] uvedeným [anonymizováno] (tzv. [role v řízení] [anonymizováno]). Žalobkyně dne 14. 6. 2021 vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 345 Kč, sestávající z příspěvku za výše uvedené období ve výši 3 045 Kč a z poplatku spojeného s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč, do 60 dnů od doručení výzvy, avšak ta na výzvu, doručenou jí dne 17. 6. 2021, nereagovala a ničeho neuhradila. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry její dispozice. 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. 6. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“). 7. Ačkoliv byla žalovaná vlastnicí a provozovatelkou [anonymizována dvě slova], v období od 22. 1. 2021 do 18. 4. 2021 (celkem 87 dní) neměla sjednáno zákonem uložené [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem [anonymizována dvě slova], které je provozováno bez [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do [anonymizována dvě slova] ve výši zákonné denní sazby (35 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., vynásobené počtem dní (87 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tj. celkem 3 045 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona odeslané dne 14. 6. 2021, jež se dle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) dostala do sféry její dispozice nejpozději dne 17. 6. 2021, řádně a včas nezaplatila, čímž se dostala dne 17. 8. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení přiznal žalobkyni od jí požadovaného data, byť prodlení nastalo dříve, neboť je soud vázán žalobním návrhem. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni, jež doložila soudu splnění podmínky § 142a o. s. ř. (zaslání předžalobní výzvy žalované), vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3 345 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (celkem tedy 400 Kč + 600 Kč + 300 Kč + 189 Kč). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.