22 C 190/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 340 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 8. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který byl k prvnímu jednání konanému dne 22. 11. 2022 řádně předvolán, bez omluvy se však nedostavil. 4. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný podepsali dne 5. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy žalobkyně dne 5. 8. 2021 poskytla žalovanému 20 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 54,75 % ročně z poskytnuté částky ve 48 měsíčních splátkách po 1 034 Kč (celkem 49 632 Kč), splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021. Výše RPSN uvedená ve smlouvě i v oznámení o schválení úvěru činila 70,81 % (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2021, oznámením o schválení úvěru ze dne 5. 8. 2021, dokladem o vyplacení úvěru). 2/ V článku 6 smlouvy –„ Důsledky vyplývající z prodlení Klienta“ – si strany sjednaly, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (bod 6.1. smlouvy). Žalobkyně měla mít proti žalovanému dále právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jejím prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (bod 6.2. smlouvy). Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2. smlouvy (bod 6.3. smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. [příjmení] jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši celé nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.4. smlouvy). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (bod 6.5. smlouvy). Při prodlení žalovaného s plněním závazků dle smlouvy je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu způsobené újmy v plné výši a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním svých pohledávek v nalézacím a případně i exekučním řízení. Jakákoli ujednání o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě nemají vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, a to v plné výši (bod 6.6. smlouvy) (prokázáno předmětnou smlouvou). 3/ Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě výpisů z databází NRKI a [příjmení] a hodnocení klienta. Z karty klienta vyplynulo, že žalovanému byla dne 5. 8. 2021 vyplacena částka ve výši 20 000 Kč. Na dluh žalovaný celkem uhradil 8 872 Kč (prokázáno kartou klienta). 5/ Žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 8. 2022 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2022, podacím archem ze dne 10. 8. 2022). 5. Ve zbytku soud veškeré návrhy na dokazování učiněné žalobkyní z důvodu nadbytečnosti zamítl. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. <b>7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“). 9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši nominální úrokové sazby 54,75 % ročně z poskytnuté částky ve 48 měsíčních splátkách po 1 034 Kč (celkem 49 632 Kč), splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2021. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. 17. Soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou dle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Z judikatury SDEU vyplývá, že ustanovení směrnice 93/13 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že pro účely posouzení, zda je výše odškodnění ve smyslu bodu 1 písm. e) přílohy k této směrnici požadovaného po spotřebiteli, který neplní své závazky, nepřiměřená, je třeba hodnotit kumulativní účinek všech sankčních klauzulí v dotyčné smlouvě bez ohledu na to, zda věřitel skutečně trvá na jejich plné úhradě, a že vnitrostátní soudy případně musí na základě čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vyvodit veškeré důsledky ze zjištění, že jsou některé klauzule zneužívající, a vyloučit všechny klauzule uznané za zneužívající, aby se ujistily, že pro spotřebitele nebudou závazné. (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 21.