23 C 125/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 4. 2021 domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 2 019,3 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že částka představuje 1 000 Kč coby jistinu, kterou původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne 23. 5. 2019. [příjmení] měla být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1019,3 Kč uhrazena nejpozději dne 20. 6. 2019. Žalovaný však neuhradil původnímu věřiteli / žalobkyni ničeho i přes výzvu zástupce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s peněžitým plněním žalobkyni do prodlení, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených důkazů zjistila soud tento skutkový stav: Mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne 21. 5. 2019 uzavřena smlouva, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši 1 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 40 % a výší RSPN 9 563,3 % Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal splatit peněžité prostředky včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 1 019,30 Kč do 20. 6. 2019 (důkaz: Smlouva o úvěru č. [anonymizováno] včetně formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě [právnická osoba]). Žalovaný byl k úhradě dluhu upomenut s třídenní lhůtou k plnění. Výzva byla dána na poštu dne 2. 2. 2021 (důkaz: Výzva k úhradě ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku). Předmětná pohledávka byla z [anonymizováno] postoupena na žalobkyni dne 18. 3. 2021. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 2. 2. 2021 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávky včetně oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku). Dle § 562 odst. 1 občanský zákoník:„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ Dle § 1824 občanského zákoníku:„ (1) Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a § 1820 odst. 1. (2) Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811 odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1 písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové podobě nejpozději do doby plnění.“ Dle § 2395 občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Dle § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Dle § 1968 občanského zákoníku:„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“ Dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud shrnuje, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dne 21. 5. 2019, a to distančním způsobem. Na základě uvedené smlouvy [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky včetně sjednaného poplatku ve výši 1 019,30 Kč splatit do 20. 6. 2019. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni řádně postoupena dne 18. 3. 2021. Vztah mezi účastníky na základě uzavřené smlouvy o úvěru se řídí ust. § 2395 občanského zákoníku, když se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit původnímu věřiteli, který žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný na poskytnutém úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru neuhradil ničeho. Jelikož žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku, dostal se do prodlení se svým dluhem (§ 1968 o.z.), žalobkyně tak má právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 019,30 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.