23 C 136/2021-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2021 domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku 4 911 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok žalobkyně vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen žalobkyni platit dle pojistné smlouvy [číslo] s počátkem pojištění dne 28. 5. 2020 a s pojistným ve výši 8 522 Kč, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 28. 11. 2020 do 27. 2. 2021, kdy pojištění zaniklo pro nezaplacení pojistného. Vedle dlužného pojistného ve výši 4 311 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení nákladů spojených s upomínáním ve výši 600 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné částky v celkové výši 261 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 28. 5. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] [anonymizována čtyři slova], s počátkem pojištění ode dne 28. 5. 2020 Smlouva byla uzavřena s pojistným ve výši 8 522 Kč s pololetní splatností (pojistnou smlouvou). Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když neuhradil pojistné za období od 28. 11. 2020 do 27. 2. 2021 a v důsledku nezaplacení pojistného tak pojištění ke dni 27. 2. 2021 zaniklo (oznámením o zániku pojištění, upomínkou ze dne 1. 3. 2021, upomínkou ze dne 11. 1. 2021 a ze dne 30. 3. 2021). Dlužné pojistné činí celkem částku 4 311 Kč a 600 Kč poplatek představující náklady spojené s upomínáním žalovaného (platební bilancí). Zástupcem žalobkyně byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaný nereagoval (předžalobní upomínkou ze dne 17. 6. 2021, podacím archem). Žalobkyní předložené listinné důkazy plně prokazují skutková tvrzení uvedená v žalobě. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených a předložených žalobkyní. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: mezi účastníky řízení došlo k uzavření pojistné smlouvy dle § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ z. p. o. v.“) a § 2758 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaný se zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaný však své povinnosti řádně neplnil a pojistné nehradil, a to ani v dodatečné lhůtě, stanovené žalobkyní v souladu s požadavky § 2804 o. z., v trvání delším než jeden měsíc. Pojištění zaniklo v důsledku nezaplacení pojistného marným uplynutím dodatečné lhůty k plnění, tj. ke dni 27. 2. 2021. Žalovaný nezaplatil pojistné za období, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušil svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.). Žalovaný pojistné nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 911 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení.