28 C 179/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 149 267,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 150 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpanou částku splácet s minimální splátkou měsíčně z čerpaných prostředků. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný svou povinnost neplnil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky za žalovaným za okamžitě splatné na základě produktových podmínek. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. a následně na žalobkyni. Žalovaný na výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Pravomoc posoudil soud dle [číslo listu] Nařízení EU [číslo]; a v dané věci rozhodoval soud podle českého právního řádu, a to dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění. Žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, neboť žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nijak nereagoval, postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě předložených listin a ze sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž dospěl k následujícím zjištěním: návrhem„ smlouvy o půjče na kliknutí [číslo]“ a akceptací návrhu smlouvy bylo zjištěno, že dne [datum] na základě návrhu smlouvy žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 150 000 Kč s tím, že byl sjednán smluvní úrok ve výši 16,9 % ročně, a to jako pevná úroková sazba a celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit, činila 314 682,75 Kč; výpisem z účtu bylo zjištěno, že předmětná částka byla žalovanému poskytnuta, tedy žalovaný úvěr čerpal, nesplácel jej tak, jak se zavázal, přičemž konečný zůstatek ke dni [datum] činil - 148 018,75 Kč na jistině, - 1 248,55 Kč na úroku a – 186,99 Kč na úroku z prodlení; prohlášením okamžité splatnosti ze dne [datum] vč. [anonymizováno] bylo doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny závazky žalovaného plynoucí z předmětné smlouvy za splatné; smlouvami o postoupení pohledávek vč. oznámení o postoupení pohledávky bylo doloženo, že na žalobkyni byla postoupena předmětná pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum] a [datum]; předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost podání žaloby. 6. Na základě shora uvedených listin (které hodnotil soud jako věrohodné, bez rozporů a plně prokazující uváděná tvrzení, a nemá tak důvodu o nich pochybovat) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně mezi sebou dne [datum] platně sjednali smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit vč. dohodnutých poplatků, přičemž byla sjednána úroková sazba 16,9 % ročně jakožto pevná částka a celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 314 682,75 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti plynoucí ze shora uvedené smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně platně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., která ji následně postoupila na žalobkyni. V rámci oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy o [číslo]. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani po postoupení pohledávky, a to ani v návaznosti na upomínku, v níž byl upozorněn na možnost podání žaloby a stále dluží žalobkyni částku 149 267,30 Kč s příslušenstvím. Soud neměl důvodu pochybovat o tom, že žalovaný skutečně předmětnou smlouvu uzavřel, že to bylo jeho svobodnou vůlí, neboť žalovaný při kontraktačním procesu předložil svůj občanský průkaz, a kdyby neměl povědomost o tom, že uzavírá smlouvu a že z ní plynou nějaké povinnosti, pravděpodobně by tak nečinil. 7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen„ o. z.“), a v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. 8. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků a úroků z prodlení (§ [číslo], § 1970 o. z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Co se týká požadovaných úroků po splatnosti, soud shledává, že tento požadavek není po právu, neboť úrok byl sjednán jako pevný, byla smluvena pravidelná měsíční splátka a též celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit a požadavek na další platby v podobě úroku po zesplatnění by znamenaly, že žalovaný„ přeplatí“ nad rámec pěvně stanovené částky, kterou měl zaplatit. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 537,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 971 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 149 267,30 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 650 Kč ve výši 3 916,50 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 12. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.