28 C 305/2021-170 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 30 395 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 16. 2. 2016 smlouvu o používání kreditní karty č. [anonymizováno], na jejímž základě byla žalované poskytnuta kreditní karta s úvěrovým limitem do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v minimální výši 3 %, minimálně 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Ve smlouvě byl rovněž sjednán smluvní úrok ve výši 23,80 % ročně z nesplacené jistiny a rovněž z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná porušila svou povinnost splácet řádně a včas, když neuhradila splátky za měsíce květen až červenec 2020, v důsledku čehož žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a požadovala po žalované celé dlužné částky. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Pravomoc soudu je dána dle čl. 14 Nařízení č. 1215/2012 Sb., když žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [země], tj. členském státě EU, a žalovaná má bydliště v ČR. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s projednáním bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. 4. Smlouvou č. [anonymizováno] o používání kreditní karty [anonymizováno] a žádostí o vydání kreditní karty bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 16. 2. 2016 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve výši nejméně 3 % (minimálně 50 Kč) měsíčně z celkově čerpané jistiny. Úvěr byl dále úročen úrokovou sazbou ve výši 23,80 % ročně. 5. Výzvou ze dne 21. 7. 2020 a dodejkou z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky s upozorněním, že pokud neuhradí ani v dodatečné lhůtě, lze výzvu považovat za výpověď smlouvy. 6. Výpisem z úvěrového účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná nehradila splátky za období květen až červenec 2020 řádně a včas. 7. Upomínkou ze dne 19. 4. 2021 a podacím archem bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v celkové výši 37 886,90 Kč s příslušenstvím. 8. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, jež byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty s limitem 30 000 Kč. Žalovaná se současně zavázala čerpané finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, nejméně 50 Kč. Žalovaná nehradila na svůj dluh řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od předmětné smlouvy a požadovala po žalované úhradu celé dlužné částky. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dluh neuhradila. 9. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 10. Soud věc posoudil po právní stránce dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, čerpaný prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet, avšak své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a úroku z prodlení z této částky. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 394 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 216 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 395 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1,2 a. t. (převzetí, žaloba, výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 14. Soud stanovil lhůtu k plnění v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.