34 C 116/2022-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 29. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 515 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 13. 11. 2020 [anonymizováno] ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne 13. 12. 2020. Podle čl. III. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 1 350 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním [anonymizováno] žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně dále požadovala poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ [anonymizováno]“. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a výše uvedených poplatků v celkové výši 1 515 Kč, neboť ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně po posouzení [anonymizováno] žalovaného převedla na účet žalovaného částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit s poplatkem za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 1 350 Kč a poplatkem za sjednanou volitelnou službu„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč nejpozději do 13. 12. 2020 (metodikou posuzovánı́ [anonymizováno], výpisem o posouzení [anonymizováno], výplatním lístkem žalovaného, výpisy z účtu žalovaného, smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem a potvrzením o platbě). Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když [anonymizováno] částku řádně a včas nevrátil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky (výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 7. 2021 s podacím lístkem). Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o [anonymizováno] dle ust. [ustanovení pr. předpisu], v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako [anonymizováno], doposud nevrátil žalobkyni, jako [anonymizováno], poskytnuté [anonymizována dvě slova], čímž porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že bya vyzván k úhradě [anonymizováno] částky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním [anonymizováno] dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pokud jde o nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 1 350 Kč odpovídající RPSN ve výši 1732,08 %, soud výši tohoto poplatku za poskytnutí [anonymizováno] považuje za nepřiměřenou, neboť i po přihlédnutí k tomu, že se jedná o [anonymizováno] tzv. [anonymizováno] poskytovatele, značně přesahuje úplatu ([anonymizováno]), kterou lze ještě považovat za přiměřenou a tedy mravnou. Nepřiměřený poplatek tak byl shledán v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o.z.). Jelikož vada právního jednání spočívá v rozporu s dobrými mravy, jedná se o vadu, ke které soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o.z.). Proto částka poplatku za poskytnutí úvěru nebyla žalující straně přiznána (výrok II.). Z povahy dobrých mravů jako společenského korektivu právních jednání vyplývá, že ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy soud nemůže ani nahradit, neboť by takto fakticky zcela negoval význam korektivu dobrých mravů. Navíc, rozpor s dobrými mravy v tomto případě nespočívá v nezákonném určení, neboť výše úroku není (vyjma § 1796 o.z.) nijak zákonem určena. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 872 Kč, přičemž tato částka představuje 58,56 % z jejich celkové výše 1 489 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,72 %). Tyto náklady v celkové výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 515 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.