34 C 125/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 28. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 256 216 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [anonymizováno] [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému dne 8. 11. 2018 převodem na účet úvěr ve výši 300 000 Kč, který měl být splacen v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 147 Kč vždy k 8. dni v měsíci. Na splátkách bylo celkem uhrazeno 103 840 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný opakovaně ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobce dopisem ze dne 4. 1.2021 odstoupil od smlouvy. Celkový dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 244 452 Kč, dlužných splátek pojištění 1 680 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 8 584 Kč a z nákladů v případě ukončení smlouvy ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce se žalovaným jako spotřebitelem dne 8. 11. 2018 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 300 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,90 % a výší RSPN 9,27 %, přičemž smluvní strany si dále sjednaly, že se budou řídit také obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků. Žalovaný byl podle smlouvy povinen splácet žalobci úvěr, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 147 Kč, včetně platby na pojistné, po dobu 84 měsíců, které byly splatné vždy k 8. dni příslušného kalendářního měsíce (smlouva o úvěru). Žalobce odstoupil dne 4. 1. 2021 od smlouvy o úvěru (odstoupení od smlouvy ze dne 4. 1. 2021). Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 35 000 Kč, s tím, že po odečtení výdajů žalovaného (12 000 Kč jako splátky úvěrů a půjček), není uvedeno, jaká zbývá částka jako volné zdroje. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu v bytě a má jednu vyživovací povinnost k nezletilému (smlouva o úvěru). Jako zaměstnavatele uvedl [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v hodnocení klienta doporučil úvěr schválit s tím, že prověřil žalovaného v registru [příjmení] s výsledkem negativní, v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem a prošel registr [anonymizováno] ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) se zjištěním, že žalovaný má osobní úvěr ve zbývající výši 1 005 074 ve splátkách 8 446 Kč, spotřebitelský úvěr ve zbývající výši 343 200, který žalovaný splácel ve výši 4 400 Kč a kreditní kartu s fixní splátkou ve výši 527 Kč; žalovaný měl dále uvést výši nájmu 6 000 Kč, a splátky úvěrů ve výši 13 373 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tedy 14 523 Kč (zpráva o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný předložil výpis z účtu vedeného u [právnická osoba], za měsíc září 2018, dle kterého zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] mu zaslal na účet 33 896 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný splácel další úvěr ve výši 570 000 Kč ve splátkách 9 647 Kč, když smlouvu se spol. [anonymizována dvě slova] uzavřel dne 1. 11. 2018 (řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný dlužnou částku v dohodnuté lhůtě splatnosti včetně ze smlouvy vyplývajících dalších shora specifikovaných plnění nevrátil, ačkoliv byl o vrácení upomínán (upomínka ze dne 1. 4. 2021, předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2021, včetně poštovního podacího archu). 4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by smluvní vztah ukončil dříve, než tvrdil žalobce, nebo že by na svůj dluh cokoliv zaplatil, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu. 5. Na základě shora uvedených důkazů a tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 300 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,90 % a výší RSPN 9,27 %. Žalovaný se úvěr zavázal splácet ve formě 84 měsíčních splátek po 5 147 Kč počínaje měsícem prosinec 2018. Majetkové poměry žalovaný popsal ve smlouvě o úvěru, ve které uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a splátky úvěrů činí 12 000 Kč, žije v nájmu v bytě a má jednu vyživovací povinnost. Tvrzené zaměstnání a příjem doložil výpisem z účtu a potvrzením o příjmu, ze kterého vyplynulo, že za období od [číslo] 2018 činí průměrný měsíční příjem žalovaného 35 187 Kč. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného v registru [příjmení], [anonymizováno 5 slov]. Jiné listiny žalovaný nedoložil a jiným způsobem, než výše uvedeným způsobem, žalobce úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. 6. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci za poskytnutí této částky úrok ve výši 8,90%. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 84 měsíčních splátkách po 5 147 Kč. Žalobce vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele 7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobce poskytl žalovanému úvěr přesto, že jeho zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo dostatečné. Žalovaný měl daný úvěr splácet formou splátek ve výši 5 147 Kč měsíčně za situace, kdy žalobce z [anonymizováno] zjistil, že žalovaný již splácí osobní úvěr ve zbývající výši 1 005 074 ve splátkách 8 446 Kč, spotřebitelský úvěr ve zbývající výši 343 200, který žalovaný splácel ve výši 4 400 Kč a kreditní kartu s fixní splátkou ve výši 527 Kč, že bydlí v nájmu v bytě, výši nájmu žalovaný do smlouvy neuvedl, částka 6 000 Kč je uvedena až v dokumentu„ posouzení úvěruschopnosti“, který předložil žalobce na výzvu soudu; výše nájmu nebyla ověřena, žalobce nadto při jednání dne 5. 1. 2022 na výzvu soudu uvedl, že žalovaný ohledně nájmu ničeho nesdělil, pouze tvrdil, že žije v bytě s družkou, které hradí nájem. Žalobce se řádně nezabýval výdaji žalovaného na bydlení, stravu, dopravu, služby (vyjma splátek úvěrů, byť nedostatečně), výší vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, ani nezohlednil částku na výživu nezletilého v rámci výdajů žalovaného a nezohlednil ani částku představující životní minimum jako částku určenou na výdaje žalovaného (3 410 Kč v roce 2018). Žalobce rovněž nezkoumal dobu trvání pracovního poměru žalovaného, spokojil se pouze s jedním výpisem z účtu žalovaného. Výše uvedené tak jednoznačně prokazuje skutečnost, že žalobce řádně nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zejména jeho výdaje, kdy žalobcem tvrzená negativní lustrace [příjmení] na této skutečnosti ničeho nemění a jiné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobce nenavrhl. 8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 9. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Jestliže žalobce přes neplatnost smlouvy o úvěru plnil žalovanému 300 000 Kč, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo mu d