34 C 166/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 595 Kč za užívání budovy bez č.p./č.e., způsob využití garáž, bez právního důvodu. Žalobce nabyl garáž na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2018. Garáž stojí na pozemku p. [číslo] [anonymizováno] [část obce], který je v cizím vlastnictví. Žalobce uzavřel ohledně pozemku, na kterém garáž stojí a ohledně poměrné části pozemku p. [číslo] pro vstup a příjezd ke garáži s vlastníky předmětných pozemků smlouvu o nájmu těchto pozemků dne 1. 10. 2020 se zpětnou účinností k 29. 1. 2018. Nájemné za užívání pozemků bylo sjednáno ve výši 7 980 Kč ročně. Žalobce se dále domáhal, aby žalovaný garáž vyklidil. Žalovaný neuhradil k dnešnímu dni na dluh ničeho, ani garáž nevyklidil, a to i přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný uváděl, že garáž užívá na základě písemné dohody s otcem žalobce, kterému rovněž předal zálohu na koupi dvou garáží. Na základě této dohody obdržel klíče od jedné z garáží s tím, že ji může užívat a že smlouva o koupi garáže bude uzavřena. Měl za to, že garáže má závazně zamluveny, proto do jedné z nich umístil svůj historický vůz. V replice k žalobě ze dne 16. 10. 2021 dále uvedl, že částku za každé roční nájemné garáže uznává a je připraven ji zaplatit. 3. Žalobce vzal žalobu zpět co do povinnosti žalovaného vyklidit předmětnou garáž a odevzdat ji žalobci ještě předtím, než soud začal jednat ve věci samé. Soud řízení ohledně tohoto nároku proto zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. 4. V případě uznání nároku se jedná o procesní úkon účastníka, který se posuzuje podle obsahu, nikoliv podle formy či názvu. [název soudu] ve svém rozsudku ze dne 25.4.2002, [anonymizováno] [spisová značka] judikoval, že "Uznáním nároku podle § 153a o. s. ř. se rozumí procesní úkon žalovaného (tedy úkon adresovaný soudu), který může být učiněn v jakékoliv přípustné formě a z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobní nárok zcela, z části, nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu, vyplývajícím ze žalobního nároku, ale i vůli (ochotu) nárok nepodmíněně uspokojit, je třeba vždy považovat za uznání nároku s účinky podle § 153a o. s. ř. Uznání nemůže vzít žalovaný zpět, může je jen odvolat za podmínek uvedených v ustanovení § 41a odst. 4 o.s.ř., podle něhož úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. 5. Žalovaný v podání ze dne 16. 10. 2021 mimo jiné uvedl, že otci žalobce předal zálohu na koupi dvou garáží a že mu vznikla škoda, protože nerealizoval koupi jiných nabídek, ani jiné nesháněl. Závěrem uvedl, že částku za každé roční nájemné garáže uznává a je připraven ji zaplatit. Následně v emailu ze dne 10. 12. 2021, který byl adresovaný soudu, žalovaný uvedl, že diskutoval se žalobcem možnost odečíst dluh vzniklý na nájemném ze zálohy na koupi obou garáží, přičemž s touto možností souhlasí a dluh je možné zaplatit z této zálohy. Žalovaný nepopíral svoji existující povinnost vůči žalobci, zároveň uváděl, že má vůči otci žalobce určitý dluh a navrhoval zánik svého závazku započtením. Podle § 1982 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. V dané věci žalovaný tvrdil zánik svého závazku započtením, avšak pohledávka, kterou započítával, mu vznikla vůči otci žalobce, nešlo tedy o vzájemné plnění, které bylo možno započíst. Žalovaný netvrdil, ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by pohledávka„ záloha na garáž“ byla postoupena či jinak přešla na žalobce. Na danou věc se tak nevztahuje [anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka] (zveřejněný ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka]), podle kterého„ namítá-li žalovaný proti žalobnímu návrhu, že jím uplatňovaný nárok zanikl započtením, nejsou splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a o. s. ř.“ 6. Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud podle tohoto uznání. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. nelze rozsudek pro uznání vydat pouze ve věcech, ve kterých nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o.s.ř.). Dle odst. 4 téhož ustanovení nemusí být jen pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání. 7. V daném případě soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř. jak shora uvedeno, když žalovaný svůj dluh vůči žalobci za nezaplacené nájemné spojené s užíváním garáže v plném rozsahu uplatněném žalobou uznal. V daném případě nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), jedná se o pohledávku z bezdůvodného obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Soud proto postupoval dle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 430 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 595 Kč sestávající z částky 2 660 Kč za každý ze dvou úkonů (příprava a převzetí věci, sepis žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 28 595 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za jeden úkon (účast na soudním jednání dne 9. 2. 2022), a za 1 úkon právní služby v poloviční výši, tedy po 1 330 Kč za úkon (jednoduchá výzva k plnění) dle § 11 odst. 2 a.t., včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 1 200 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 123,10 Kč Celkem náklady činí 18 663,10 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobce se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.