35 C 37/2022-44 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně podáním ze dne 30. 5. 2022. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. se tedy má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud postupoval podle ust. § 115a a § 119 o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 3. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 703 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 6. 2021, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do dne 14. 7. 2021. Dle tvrzení žalobkyně bylo se žalovaným následně sjednáno prodloužení doby splatnosti úvěru do 9. 8. 2021 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč. Žalobkyně si tak v řízení nárokovala částku 7 703 Kč s příslušenstvím, která se skládala z částky 5 000 Kč (jistota úvěru), částky 1 828 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru) a z částky 875 Kč (smluvní pokuta za období od 10. 8. 2021 do 31. 1. 2022). 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní v postavení podnikatele a žalovaným v postavení spotřebitele byla dne 16. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit ve lhůtě 28 dnů za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Žalovanému byla poskytnuta 100 % sleva na tomto poplatku, roční úroková sazba tak činila 0 %. Dle článku [anonymizováno] bodu [anonymizováno] smlouvy bylo ujednání o slevě podmíněno řádným splněním peněžitých povinností úvěrovaného. Sleva tak měla být poskytnuta za podmínky řádné a včasné úhrady všech dluhů žalovaného. Poplatek za prodloužení splatnosti úvěru o dalších 28 dnů činil 1 828 Kč. Průměrná úroková sazba za období června roku 2021 činila 10,06 % ročně. Žalovaný byl k vrácení dluhu vyzván dne 12. 1. 2022 se sedmidenní lhůtou k plnění. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Smlouva [číslo] ze dne 16. 6. 2021 je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 580 o. z., a to pokud jde o sjednaný úrok ve výši 438,72 % p. a ročně (poplatek ve výši 1 828 Kč soud posoudil kapitalizovaný úrok z úvěru, jelikož se jedná o cenu poskytnutých peněz za období jednoho měsíce). Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu úroků z úvěru poskytovaných bankami (10,06 % p. a.) více než čtyřiatřicetinásobně, nemravnost takového ujednání je tedy zcela zjevná. Vzhledem k článku VIII. bodu 7 smlouvy nebyla sleva z poplatku za poskytnutí úvěru žalovanému nikdy poskytnuta. 6. Neplatné ujednání o úroku pak ve smyslu ust. § 576 o. z. nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Nahrazením neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž za těchto okolností nebyl rozpor s dobrými mravy odstraněn. Taková interpretace je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18). 7. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. a práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., neboť se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I., která odpovídá poskytnuté jistině. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem 20. 1. 2022, neboť dne 12. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů. Další nároky žalobkyně pak soud výrokem II. jako nedůvodné zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 926,64 Kč, přičemž tato částka představuje 52,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,73 %). Pro účely posouzení úspěchu ve věci soud hodnotil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 703 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 700 Kč ve výši 567 Kč.