35 C 5/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Soud ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 3. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení technického zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení modemu [anonymizována dvě slova], které žalobkyně poskytla žalované dne 26. 11. 2019. 4. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 11. 2019 smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Zvláštní podmínky pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] a Všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] sériové číslo [anonymizováno]. Čl. 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] stanovil žalobkyni povinnost vrátit pronajaté technické zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Účastníci řízení dále uzavřeli dne 26. 11. 2019 smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Zvláštní podmínky pro službu [anonymizována dvě slova] a Všeobecné obchodní podmínky. Na základě smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Čl. 13.2. Zvláštních podmínek pro službu [anonymizována dvě slova] stanovil žalobkyni povinnost vrátit pronajaté koncové zařízení do 10 dnů od ukončení smlouvy. Obě citované smlouvy byly ukončeny ke dni 9. 2. 2020 uplynutím 30 denní výpovědní doby na základě výpovědi žalované ze dne 10. 1. 2020 s odkazem na čl. 10 9. a 10. 10. Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná žalobkyni výše citovaná zařízení ve stanovené lhůtě nevrátila. Pro případ porušení této povinnosti byla sjednána (čl. I. II. obou cit. smluv) smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za každé nevrácené zařízení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k navrácení výše citovaných zařízení a zaplacení smluvních pokut dne 10. 3. 2021 s dodatečnou lhůtou ke splnění povinností do 22. 3. 2021. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci řízení uzavřeli dne 26. 11. 2019 dvě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb. V rámci těchto smluv uzavřeli i dvě smlouvy o nájmu podle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jejichž předmětem byla uvedená zařízení (zařízení [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a koncového zařízení - [anonymizována tři slova]). Žalovaná měla povinnost vrátit pronajatá zařízení do 10 dnů od ukončení příslušných smluv. K ukončení obou smluv došlo na základě uplynutí výpovědní doby dne 9. 2. 2020. Nevrácením pronajatých zařízení žalovanou ve sjednané lhůtě vzniklo žalobkyni dle ust. § 2048 o. z. právo na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši 5 000 Kč za každé jednotlivé zařízení, tj. celkem 10 000 Kč. Jelikož žalovaná nezaplatila ve stanovené lhůtě dlužnou částku, dostala se do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni též vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ode dne následujícím po splatnosti dluhu, konkrétně po uplynutí dodatečné lhůty ke splnění povinnosti na základě výzvy ze dne 10. 3. 2021, tj. ode dne 23. 3. 2021. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odměna za úkon v podobě vyjádření ze dne 6. 2. 2022 nebyl přiznán, neboť předmětným úkonem byly pouze napravovány nedostatky žalobních tvrzení.