46 C 286/2021-72 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizováno]. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2020. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu [číslo] o [anonymizováno], kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] 35 000 Kč. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizována dvě slova] v částce 35 000 Kč. Žalovaný měl uhradit [anonymizováno] v 48 měsíčních splátkách po 1 159 Kč. Žalovaný přestal platit splátky. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 4. 6. 2020 právo dle ust. 7 na uhrazení zbývající části dlužné částky, a to dlužné [anonymizováno] v částce 33 214,38 Kč a souhrnného poplatku včetně smluvní pokuty v částce 4 048,19 Kč. Dne 23. 3. 2021 došlo mezi [právnická osoba] a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Ke dni vyčíslení tvoří dluh žalovaného, jistinu ve výši 33 214,38 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 4 048,19 Kč, kapitalizované zákonnému úroky ve výši 17,82 Kč a kapitalizované úroky ve výši 2 500,61 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 3. 3. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. 4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 16. 9. 2019 s žalovaným smlouvu, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout [anonymizována dvě slova] ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet formou 48 měsících splátek ve výši 1 159 Kč (prokázáno návrhem smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 16. 9. 2019, rámcovou [anonymizováno] o poskytování [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 9. 2019, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizováno], produktovými obchodními podmínkami [právnická osoba], všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], sazebníkem pro účty [právnická osoba] a výpisem z obchodního rejstříku). Majetkové poměry žalovaného byly popsány v identifikaci žádosti banky. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nedoložil žádné podklady (prokázáno identifikace žádosti banky). Žalobkyně žalovaného zkontrolovala v registrech [příjmení], kreditním reportem a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta (prokázáno výpisem ze [příjmení], kreditním reportem žalovaného a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 000 Kč. Žalovaný uhradil na jistinu pouze částku 1 785,62 Kč (prokázáno výpisem z bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od září 2019 do února 2021). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to ke dni 23. 3. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty). Žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývaly k úhradě dlužné částky, a to ihned od doručení výzvy ze dne 1. 4. 2021 (doručena 6. 4. 2021) a to ve lhůtě do 28. 5. 2021 (prokázáno oznámením [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2021 včetně podacího lístku a předžalobní upomínka ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku). 7. Z dalších za řízení provedených listinných důkazů (výzva právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 4. 6. 2020, poslední výzva ke smlouvě o [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2020) nezjistil soud žádná pro rozhodnutí věci podstatná skutková zjištění. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty po podpisu smlouvy) ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté [anonymizována dvě slova] vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o [anonymizováno] smlouvu. 9. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o [anonymizována dvě slova], neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému [anonymizováno], i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím výpisů z registru nemůže obstát, neboť toto považuje konstantní judikatura Nejvyšší soudu České republiky za nedostatečné viz níže. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání [anonymizováno] schopnosti žalovaného dále vycházela pouze z kusých informací poskytnutých samotným žalovaným - příjem ve výši 36 400 Kč měsíčně, výdaje 10 000 Kč měsíčně a splátka 9 000 Kč měsíčně. Tyto informace si žalobkyně nikterak neověřila, ani nejsou nikterak osvědčeny v listinné formě. Žalobkyně soudu nedodala, ani příslušná rozhodnutí jiných soudů, ze kterých cituje. 10. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o [anonymizována dvě slova] a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel [anonymizováno] spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali [anonymizováno] nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. 11. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie. 12. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizována dvě slova] plnila žalovanému 35 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení [anonymizováno] obohacení. [anonymizována dvě slova] na straně žalovaného činí částku 33 214,88 Kč (částku 1 785,62 Kč žalovaný již plnil) s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky 33 214,38 Kč ode dne 7. 4. 2021 do zaplacení. K výzvám právní předchůdkyně žalobkyně z dní 4. 6. 2020 a 6. 5. 2020 soud nemohl přihlédnout, když k nim nebyly připojeny doklady prokazující jejich odeslání žalovanému. 14. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu, co do částky ve výši 4 048,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 500,61 Kč s kapitalizovaným zá