46 C 50/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 520 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od 12. 10. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2015 smlouvu o [anonymizováno], dle níž žalovanému poskytla [anonymizováno] ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 11. 10. 2015 a zaplatit poplatek za poskytnutí [anonymizováno] ve výši 2 520 Kč, neuhradil však ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně soudu předložila smlouvy bez podpisu stran s datem 11. 9. 2015 s označením [právnická osoba] jako věřitele a žalovaného jako klienta, kterými se věřitel zavazuje poskytnout klientovi [anonymizováno] ve výši 9 000 Kč a klient se zavazuje tento [anonymizováno] splatit do 11. 10. 2015 a zaplatit poplatek ve výši 2 520 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 11. 9. 2015, formulář pro standardní informace o [anonymizována dvě slova] a kopie [příjmení]). Že při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovaný, má soud za prokázané tím, že mu bylo [právnická osoba] potvrzeno, že se jedná o účet žalovaného (prokázáno sdělením [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2022). Dne 11. 9. 2015 společnost [právnická osoba] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 9 000 Kč, uvedená částka byla na účet připsána, přičemž jediným disponentem daného účtu byl v uvedené době žalovaný (prokázáno potvrzení o odeslání finančních prostředních vystavené právní předchůdkyní a sdělením [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2022). Žalovaný společnosti [právnická osoba] nezaplatil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 společnost [právnická osoba] převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 13. 4. 2021, který byl předán k poštovní přepravě dne 16. 4. 2021, a vyzvala jej k úhradě do 3 dnů ode dne doručení (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení žalované částky netvrdil. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto: 7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o [anonymizováno] dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 1820 o. z. Dle § [číslo] se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. 8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizována dvě slova], kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala [anonymizováno] žalované, kdy v daném případě žalobkyně pouze tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], k čemuž ale ničeho nedoložila. Příjmy žalovaného nezjišťovala vůbec. 9. Uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o [anonymizováno] je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizováno] dvůr [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o [anonymizována dvě slova] a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ [anonymizováno]“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o [anonymizována dvě slova] je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizováno] dvůr Evropské Unie. 10. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. 11. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizováno] plnila žalovanému 9 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 9 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný jakoukoliv částku žalobkyni uhradil. Splatnost [anonymizováno] obohacení nastala až na výzvu k plnění (NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4260/2009, ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy ze dne 13. 4. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 16. 4. 2021. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o. z. 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 4. 2021, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala po uplynutí lhůty 3 dnů od doručení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně. 12. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, co do částky 2 520 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 520 Kč za období od 12. 10. 2015 do 20. 4. 2021 do zaplacení, výrokem II. zamítl. 13. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o změně v osobě věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 266,52 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 520 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.