5 C 125/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 50 060,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 12. 2. 2021 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován účet č. [bankovní účet]. Dne 27. 2. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k dané rámcové smlouvě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý kontokorent ve výši 50 000 Kč, a to ve formě čerpání na předmětném účtu. Protože žalovaný závažně porušil smluvní povinnosti, žalobkyně dluh žalovaného zesplatnila a požadovala uhradit celou dlužnou částku, představující jistinu ve výši 50 000 Kč a smluvní úrok ve výši 2 352,96 Kč. Žalovaný přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Bulharska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), neboť účastníci řízení na výzvu soudu nereagovali. 5. Rámcovou smlouvou [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 12. 2. 2021 předmětnou smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty bankovní služby, spočívající v aktivaci běžného účtu [číslo]. 6. Dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 27. 2. 2021 a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s možností přečerpání, tzv. kontokorent do výše 50 000 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 18,90 % ročně. 7. Výpisem z účtu žalovaného za období 27. 5. – 11. 1. 2022 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. 8. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovanému vznikla povinnost uhradit poplatky (obchodní úrok) ve výši 2 352,96 Kč, přičemž nehradil ničeho a vznikl mu záporný zůstatek na účtu ve výši 60,33 Kč. 9. Zesplatňujícím dopisem ze dne 31. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně dluh žalovaného zesplatnila a požadovala uhrazení částky 52 413,29 Kč. 10. Předžalobní výzvou a dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 11. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela dne 12. 2. 2021 s žalovaným rámcovou smlouvu, na jejímž základě mu zřídila běžný účet. Na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě pak poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 50 000 Kč představující kontokorent. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet, společně se smluvním úrokem 18,90 % ročně. Protože žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění dluhu. Celkový dluh žalovaného tak činil 50 000 Kč, 60,33 Kč představující záporný zůstatek na účtu a dále obchodní úrok ve výši 2 352,96 Kč. Žalovaný ani přes výzvy neuhradil ničeho. 12. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 13. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byly řádně uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, avšak své povinnosti vyplývající z předmětných smluv řádně neplnil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na opakovanou výzvu žalobkyně, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. 17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 603 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 003 Kč a dvou úkonů po 300 Kč (výzva k plnění; žaloba) dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 19. Lhůtu k plnění soud ve výroku I. a II. stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.