5 C 155/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení 46 153,90 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 5. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnutý úvěrový rámec do výše 46 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila řádně a včas, v důsledku čehož prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované za okamžitě splatný. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho. Dlužná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 44 751,25 Kč, dlužného úroku ve výši 1 130,14 Kč, poplatků ve výši 1 402,65 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. a následně na žalobkyni. Žalovaná na výzvu žalobkyně neuhradila ničeho. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním občanem Slovenské republiky s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: smlouvou [číslo] ze dne 3. 5. 2018 bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 46 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splácet společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně (prokázáno Návrhem smlouvy o vydání kreditní karty [číslo]; Protokolem o převzetí kreditní karty; Všeobecnými obchodními podmínkami). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná opakovaně porušovala ustanovení smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (prokázáno Souhrnným výpisem z účtu Kreditní karty; Dopisem o prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 2. 4. 2020; Podacím archem). Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena na [právnická osoba], a.s. a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (prokázáno Smlouvami o postoupení pohledávek; Oznámením o postoupení pohledávek vč. Podacího archu). Dluh žalované se sestával z jistiny ve výši 44 751,25 Kč, poplatku ve výši 1 130,14 Kč, úroků ve výši 1 402,65 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % z dlužné jistiny (prokázáno Výpisem). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno Předžalobní výzvou vč. Podacího archu). 6. Na základě výše uvedeného dokazování učinil soud závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky, které byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty s limitem 46 000 Kč, se smluvním úrokem ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná nehradila na svůj dluh řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý dluh žalované za okamžitě splatný. Pohledávka za žalovanou byla nejprve postoupena na [právnická osoba], a.s. a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak ničeho neuhradila. 7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní. 8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s limitem ve výši 46 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v měsíčních splátkách společně se smluvním úrokem, avšak dlužnou částku neuhradila a ani na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně nereagovala, tudíž se dostala dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením svého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo požadovat po žalované vedle dlužné částky též zaplacení úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a požadovala po žalované uhrazení celé dlužné částky. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o.s.ř. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s § 1879 a 1880 o.z. na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 216,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 847 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 153,90 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 840 Kč ve výši 2 066,40 Kč, kterou je právní zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 14. Lhůtu k plnění ve výroku I. a II. stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.