5 C 161/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 9. 2. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 565 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný dne 20. 2. 2021 napadl pana [jméno], jež je pojištěn u žalobkyně, čímž mu způsobil podlitinu pod pravým okem a krvácení v oblasti úst s tím, že žalobkyně zaplatila náklady za péči ve výši 5 565 Kč a vznikla jí tak škoda. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani v návaznosti na upomínku. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Běloruska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl. č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, tj. bagatelní spor, dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o.s.ř., se soud omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 6. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: žalovaný způsobil poškozenému dne 20. 2. 2021 zranění, věc byla šetřena Policií ČR. Následně Úřad městské části Praha 10, odbor občanskoprávní rozhodl, že obviněný [celé jméno žalovaného] se uznává vinným a dále, že řízení se zastavuje. Náklady na léčení těchto zranění byly vyúčtovány na částku 5 565 Kč. 7. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 8. Žalovaný částku odpovídající nákladům na léčení pojištěnce žalobkyně, které bylo nutné v důsledku jeho jednání, nezaplatil ve lhůtě splatnosti (plynoucí z výzvy k úhradě ze dne 27. 8. 2021), tudíž se dostal dle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) do prodlení, a v souladu s ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 600 Kč (za dva úkony - předžalobní výzva, návrh ve věci samé). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za jeden úkon, a to převzetí a přípravu věci, neboť tento úkon není uveden v § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., proto se soud neztotožňuje s názorem, že by žalobkyni, která není zastoupena a řeší„ svou vlastní věc“, má k dispozici veškeré podklady a v daném konkrétním případě nemusela studovat složitou dokumentaci (kupř. soudní spis v [anonymizováno] věci apod.) pro to, aby podala žalobu a domáhala se nároku u soudu, tato odměna náležela. 11. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.