5 C 210/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 12. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 10 050 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvou o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše 10 000 Kč, přičemž čerpání úvěru bylo žalované poskytnuto na běžném účtu žalované na základě smlouvy o vedení účtu. Žalovaná požádala žalobkyni o úvěr, který jí byl poskytnut, a zavázala se, že nepřekročí sjednanou výši. Žalovaná se zavázala řádně hradit dlužnou jistinu, úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,90 % ročně a dále bylo ujednáno, že žalovaná hradí žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalovaná případně požádá a to ve výši dle Sazebníku platného v den poskytnutí placené služby. Splácení úvěru z povoleného přečerpání byl sjednán převodem peněžních prostředků na [anonymizováno], ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno s tím, že žalovaná byla oprávněna splácet úvěr z povoleného přečerpání kdykoliv. Žalovaná využívala povolené překročení finančních prostředků až do měsíce srpna 2020, poté byla opakovaně upomínána k obnovení plateb. Jelikož žalovaná na upomínky nereagovala, žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 26. 3. 2021. Žalovaná ani po odstoupení od smlouvy svůj dluh neuhradila, a to po předžalobní výzvě žalobkyně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Polské republice, žalovaná je občanem České republiky, pravomoc českých soudů tak vyplývá z čl. 4 Nařízení EU [číslo]. 5. Z listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav věci: 6. Žalovaná a žalobkyně mezi sebou platně uzavřely smlouvu o přečerpání na běžném účtu, která je smlouvou o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše 10 000 Kč, přičemž čerpání úvěru bylo žalované poskytnuto na běžném účtu žalované na základě smlouvy o vedení účtu (prokázáno Výpisem z CBCB – Bankovního registru klientských informací; Smlouvou o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet], E-mailem ze dne 1. 4. 2019). 7. Žalovaná požádala žalobkyni o úvěr, který jí byl poskytnut, a zavázala se, že nepřekročí sjednanou výši (prokázáno Žádostí o zřízení účtu č. [anonymizováno]; Žádostí o poskytnutí Povoleného přečerpání - předschválenou nabídkou). 8. Uzavření předmětné smlouvy se žalovaná zavázala řádně hradit dlužnou jistinu, úrok z povoleného přečerpání ve výši 18,90 % ročně a dále bylo ujednáno, že žalovaná hradí žalobkyni poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, o které žalovaná případně požádá a to ve výši dle Sazebníku platného v den poskytnutí placené služby. Splácení úvěru z povoleného přečerpání byl sjednán převodem peněžních prostředků na [anonymizováno], ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno s tím, že žalovaná byla oprávněna splácet úvěr z povoleného přečerpání kdykoliv (prokázáno Podmínkami pro povolené přečerpání (kontokorent) pro fyzické osoby; Sazebníky bankovních poplatků žalobkyně). 9. Žalovaná využívala povolené překročení finančních prostředků až do měsíce srpna 2020 (prokázáno Transakční historií účtu ze dne 4. 2. 2022). 10. Žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 26. 3. 2021, a to z toho důvodu, že žalovaná nereagovala na upomínky žalobkyně a dlužnou částku neuhradila (prokázáno Poslední výzvou k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy). 11. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, avšak neprokázala, že by předmětnou částku (či její část) uhradila (prokázáno Předžalobní výzvou ze dne 17. 2. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 21. 2. 2022; Transakční historií účtu ze dne 4. 2. 2022). 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle ust. § 2399 odst. 1 o.z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o.z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a sjednané úroky. 19. Žalovaná nezaplatila ve stanovené lhůtě dlužnou částku, tudíž se dostala do prodlení (ust. § 1968 o.z.), žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné částky a zaplacení sjednaných úroků i úroky z prodlení (§ [číslo], § 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 050 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 22. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.